Naše koncepce informační politiky se v hlavním bodě - důrazu na vzdělávání a informační gramotnost - shoduje s evropskou koncepcí, ale v ostatních bodech jsou již dosti významné odlišnosti. Bude to důvodem k revizi naší koncepce?

V současné době jsme svědky stále rychlejšího a intenzivnějšího pronikání informačních a komunikačních technologiích snad do všech stránek lidského života. Tím dochází k poměrně radikálním změnám jak v chování jednotlivců, tak i ve fungování společnosti jako celku. Hlavním hnacím motorem nástupu nových technologií je samozřejmě privátní sektor, ovšem důsledky tohoto nástupu mají natolik závažné celospolečenské důsledky, že vyžadují i určitou aktivitu ze strany státních orgánů. Jde především o vytvoření korektního prostředí pro fungování budoucí podoby lidské společnosti, která je stále častěji označována jako "informační společnosti". Přechod k takovéto informační společnosti bude opět výsledkem působení celé řady faktorů. Úkolem státní správy je a bude jednak dohlížet na jejich celkovou souhru, jednak se postarat o konkrétní postup v oblastech a sektorech, které nejsou a neměly by být "v rukou" soukromého sektoru. Stát by tedy měl zabezpečit mj. oblast státní správy a samosprávy a resorty jako je školství, zdravotnictví, obrana či bezpečnost. Pokud jde o ostatní sféry, například o celý sektor průmyslu, zde by se měl stát zajistit především o podmínky pro jeho fungování - například liberalizovat komunikace a zavést pravidla která dají stejnou šanci všem a naopak nebudou zvýhodňovat jednoho na úkor druhého.

Momentem hodným zřetele je i skutečnost, že postupné prosazování informačních a komunikačních technologií je procesem, který nejenom "něco vyžaduje", ale také "mnohé dává". Vytváří sice určité problémy, které je třeba řešit, ale stejně tak vytváří nové šance a možnosti, které lze využít. Například šance na výrazný a dlouhodobě udržitelný ekonomický rozvoj, šance řešit problémy jako je nezaměstnanost apod.

Proč je nutná koncepce?

Každý stát by si měl ujasnit, jak chce přistoupit k trendu prosazování informačních a komunikačních technologií do života celé společnosti (který je často zjednodušován do podoby sloganu o "nástupu informační společnosti")a zda jej bude podporovat (nebo zda například vsadí výlučně na revitalizaci průmyslové výroby). Pokud se rozhodne k podpoře, což dříve či později tak jako tak bude muset, pak prvním krokem by mělo být vypracování vlastní koncepce. Tedy vypracování vlastní soustavy rozhodnutí, představ, priorit, očekávání atd., ve kterých narýsuje základní obrysy toho, co, jak a kdy chce sám udělat, co od toho očekává, čeho chce dosáhnout atd.

U nás takovouto koncepci vypracoval Úřad pro státní informační systém (ÚSIS), a to jako dokument nazvaný Státní informační politika. Vypracován byl pro Radu vlády pro státní informační politiku, a dne 31. 5. 1999 byl schválen vládou (jejím usnesením č. 525) jako strategický dokument vlády.

V evropské unii byl obdobně zaměřený koncepční dokument přijat o něco později, konkrétně 8. prosince 1999, jako iniciativa nazvaná eEurope (plným názvem ”EVROPA, Informační společnost pro všechny”.). Vzhledem k časovému posunu lze soudit, že naše koncepce vznikala bez znalosti toho, jak bude vypadat koncepce celoevropská.

 Co obsahuje a co požaduje Státní informační politika ČR?

Náš koncepční dokument obsahuje osm základních priorit, konkrétně:

1. Dosáhnout informační gramotnosti všech občanů
2. Realizovat právo občana na přímý přístup k informacím
3. Zavést informační technologie do služeb poskytovaných občanům veřejnou správou.
4. Vybudovat komunikační infrastrukturu pro veřejnou správu
5. Zabezpečit důvěryhodnost, bezpečnost a pořádek ve specifických podmínkách informační společnosti
6. Vytvořit předpoklad pro rozvoj elektronického obchodu v ČR
7. Vytvořit transparentní podnikatelské prostředí a podřídit hospodaření s veřejnými finančními fondy kontrole veřejností
8. Zajistit stabilitu a bezpečnost informační společnosti,

přičemž tyto priority lze rozdělit do celkem tří hlavních oblastí:

1. informační gramotnost (priorita 1)
2. elektronický obchod (priorita 6)
3. elektronická veřejná správa (priority 2 až 5 a 7 až 8).

Jak je z tohoto uspořádání patrné, velký důraz je kladen na oblast veřejné správy a její "elektronizace", a to je asi největší rozdíl oproti koncepci eEurope, která podobnou elektronizaci veřejné správy zahrnuje jen do jedné ze svých deseti priorit.

Přímou součástí naší Státní informační politiky (plné znění na vládním WWW serveru, na adrese http://www.vlada.cz), je i rámcový harmonogram aktivit a úkolů, naplňujících jednotlivé priority. Například v oblasti informační gramotnosti je zde naplánováno připojení všech škol k Internetu do konce roku 2001.

Podrobnější rozpracování Státní informační politiky je ale svěřeno samostatným dokumentům, které se vesměs teprve připravují a jejich obsah dosud nebyl zveřejněn, ani v podobě pracovní verze:

1. informační gramotnost - tato oblast by měla být rozpracována v samostatném dokumentu "Státní informační politika v oblasti vzdělávání", který připravuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, a který by měl být předložen vládě do 31.3.2000.
2. elektronický obchod - tato oblast je řešena dokumentem "Návrh opatření na podporu elektronického obchodu", který již byl vypracován a schválen vládou 12.1.2000 (ale k datu psaní tohoto článku nebyl zveřejněn)
3. elektronická veřejná správa - celá tato oblast je podrobně řešena dokumentem "Akční plán realizace státní informační politiky", který měl být předložen do vlády k 30.9.1999. Později byl tento termín posunut na 15. ledna 2000, ale později došlo ještě k dalšímu posunutí na 31. března (a ani v době psaní tohoto článku nebyl obsah Akčního plánu zveřejněn).

 Jaké jsou evropské priority?

Evropská koncepce, formulovaná v rámci iniciativy eEurope, se s naší koncepcí shoduje zejména v tom, co řadí na první místo jako svou prioritu. Celkem ale má evropská koncepce 10 priorit, a její srovnání s naší koncepcí přináší následující tabulka:

V prioritě, uváděné na prvním místě, se tedy obě koncepce nijak významněji neliší, neboť obě kladou důraz na informační gramotnost a vzdělávání. Snad jen v evropské iniciativě považují za potřebné explicitně zdůraznit přístup k vysokorychlostnímu Internetu pro vědu a studenty, zatímco u nás to snad bude "schováno" pod první prioritu.

Významný rozdíl je ale v tom, jak se obě koncepce dívají na problematiku veřejné správy: v evropském pohledu je toto až na posledním místě (a navíc zřejmě jen v pojetí státní správy), zatímco u nás to tvoří zdaleka největší část naší koncepce a je to rozpracováno hned do několika samostatných priorit (mj. Informatizovaná demokracie, Rozvoj informačních systémů veřejné správy, komunikační infrastruktura pro veřejnou správu, důvěryhodnost a bezpečnost informačních systémů a transparentní ekonomické prostředí).

Zajímavý rozdíl je i v pohledu na rozvoj komunikační infrastruktury, který je sice přítomen v obou koncepcích, ale je v nich pojat různě. U nás je cílem vybudování infrastruktury, a to infrastruktury určené potřebám veřejné správy. Naproti tomu v Evropě považují za potřebné se zabývat infrastrukturou využívanou samotnými občany a starat se o to, aby tato infrastruktura byla cenově přístupná. Dokonce to považují za druhou nejvyšší prioritu, hned za vzděláváním. Naše koncepce se sice ve svém obsahu zmiňuje o potřebě snižovat ceny telefonních služeb, ale nepovažuje za potřebné pro to udělat něco konkrétního. Předpokládá zřejmě, že k tomu dojde samočinně, pouhým ukončením monopolu Telecomu. Evropská koncepce zřejmě již ví, že se to samo od sebe nestane a že je k tomu zapotřebí něco udělat - nastolit rovné podmínky pro všechny subjekty, které chtějí podnikat v telekomunikacích.

Velkou podobnost lze spatřovat v bodech týkajících se potřeby rozvoje elektronického podnikání a bezpečnosti a důvěryhodnosti (v evropské koncepci jde o použití chytrých karet). Naší specialitou je požadavek na "transparentnost ekonomického prostředí", zatímco v Evropě je toto bráno zřejmě již jako samozřejmost. Evropská koncepce jde dále než naše v oblastech péče o postižené spoluobčany, lékařské péče, dopravy, vědy a výzkumu, a uvědomuje si také reality dnešního způsobu financování (když jako prioritu považuje i zdroje rizikového kapitálu pro malé a střední firmy).

Budeme předělávat naši Státní informační politiku?

Koncepční dokument iniciativy eEurope (s formálním názvem) ”EVROPA, Informační společnost pro všechny” je předkládán k zvláštnímu zasedání Rady Evropy, které proběhne v Lisabonu 23. a 24. března 2000. Koncepce obsahuje doporučení, aby se k této iniciativě připojily i přistupující země. To je pro Českou republiku výzvou k zásadní revizi jak samotné Státní informační politiky, tak i k zahájení intenzivních prací na doplnění, rozšíření a posunu priorit u všech dílčích dokumentů, připravovaných pro konkrétní naplnění SIP (Akční plán, Návrh opatření pro rozvoj el. obchodu a Návrh informační politiky ve vzdělávání). Zřejmě i tato skutečnost způsobuje, že se projednávání a zveřejnění těchto dokumentů dále odsouvá (viz například posun termínu předložení Akčního plánu z 15. 1. 2000 na 31. března).