Počínaje prvním lednem letošního roku vstoupil v platnost nový zákon o svobodném přístupu k informacím. Jeho spoluautorem a iniciátorem byl místopředseda Občanské demokratické aliance pan Oldřich Kužílek. S ním jsme si povídali o tom, jak a proč se tento zákon zrodil a jaké jsou zatím jeho dopady v byť doposud krátké praxi.

• Co Vás vedlo k tomu, že jste inicioval a posléze se podílel na tvorbě zákona o svobodném přístupu k informacím?

S myšlenkou na prosazení tohoto zákona přišel především senátor Michael Žantovský. V podstatě jsme na to mysleli oba dva téměř současně. Když jsme si takto padli do noty, společně jsme se pustili do díla. Já jsem pak měl více faktického prostoru zpracovávat konkrétní znění zákona a prosazovat ho v legislativním postupu - tedy od podoby poslaneckého návrhu ve Sněmovně. A věcné důvody pro zákon jsou jasné - přes všechny změny, kterými naše společnost prošla od devadesátého roku, i přes přijetí Listiny základních práv a svobod, se v denní praxi veřejné správy z hlediska právního a formálního nezměnilo nic. Změnil se jen lidský postoj velké části úředníků, kdy se mezi nimi objevilo mnoho osvícených starostů, tajemníků a dalších, kteří pojali svou práci jako otevřenou službu veřejnosti. To je sice dobře, ale je to málo. Musel přijít zákon, který potvrzuje hlavní myšlenku demokratického právního státu: stát je tu pro občana, nikoli občan pro stát.

• Jak na povinnosti ze zákona vyplývající zpočátku reagovali, nebo reagují i dodnes, úředníci a představitelé radnic ?

Dlouho panovaly obavy, jak tento formálně nezvyklý přístup k funkci a smyslu veřejné správy technicky, organizačně zvládnout. Panovaly obavy z nezvládnutelné laviny žádostí o informace. Panovaly i obavy z toho, jak tento skutečně nový přístup k věci přeložit do právnických formulací, do znění zákona, tak aby to nevyvolalo zbytečné papírování či neřešitelné formální spory. Téměř všechny tyto obavy se podařilo pečlivou a důkladnou vysvětlovací kampaní vyjasnit a hroty ulámat (teď už můžu prozradit, že celá naše téměř tříletá práce na prosazení tohoto zákona od začátku stála na rozsáhlé mediální vysvětlovací kampani, kterou jsme trvale a dlouhodobě iniciovali). Považuji za důležité, že jsme do všech sporů vždy šli s věcnými argumenty, nevyhýbali jsme se žádnému jednání a velké množství připomínek jsme poctivě do znění zákona přijali. Podařilo se najít takový výsledný tvar, který odpovídal daným myšlenkovým schopnostem společnosti a její politické reprezentace. Další zdokonalování je sice možné, ba i nutné, ale nesmělo už oddálit rozhodný krok přijetí zákona. Dodnes mezi některými představiteli úřadů panují obavy například z takzvané zneužitelnosti zákona k obchodním účelům. To je ale jen dočasný optický klam, protože úkol veřejné správy informovat je stejně vážný jako jiné její úkoly. Je známo, že informační úloha veřejné správy přispívá k prosperitě společnosti mnohem více, než například její funkce regulační Čímž ji ovšem nezpochybňuji.

• Co konkrétního by měl zákon přinést veřejnosti?

No to je ale vtipná otázka! Měl by přinést přístup k informacím. A to znamená snížení korupce, zlepšení možností rozhodovat se, tedy být svobodný, být efektivní atd. Samozřejmě, nic nefunguje samo od sebe a žádné mávnutí kouzelným proutkem se nekoná. Nejdůležitější je, že snad do všech úřadů díky zákonu pronikla ta neuvěřitelná zvěst, že informace se mají poskytovat. To ještě nedávno mnohde neplatilo. Problém se teď přesouvá o patro výš - zda úřady budou k této povinnosti přistupovat zpříma, podle smyslu zákona, anebo budou kličkovat, hledat únikové cestičky a házet občanům pod nohy klacky formálních nástrah. Bohužel se to masivně děje.

• Máte už nějaké zprávy o tom, jak zákon v praxi funguje a jaký je zájem lidí?

Zákon funguje především v tom, že většina úřadů se připravila na poskytování informací. Sestavily vnitřní pokyn, jak to dělat, určily kompetentní osoby, zavedly organizační postupy, vyvěsily pro veřejnost návody jak postupovat, stanovily sazebníky úhrad. Tím došlo k obrovské revoluci. Poskytování informací se stalo vážně pojímanou součástí funkce veřejné správy. Tedy nikoli již něco na okraji, navíc, jen pod vynucením. Zájem lidí se zdá být přiměřený. Denně dostávám zprávy o různých konkrétních situacích. Samozřejmě se na mě lidé obracejí tehdy, když dojde ke sporu. A k těm dochází hodně. Všechny jsou dány neochotou úřadů či spíš konkrétních úředníků vzdát se navyklého vrchnostenského postavení. Někdy je to rafinovaně maskované právními kličkami, jindy jde o brutální podupání práva. Například zneužití úhrady nákladů, které zákon formuluje ve striktně omezené výši, nabývá někdy obludných rozměrů. Neodpovídající výše požadované úhrady, jako například na pražském Magistrátu, anebo dokonce nezákonné podmiňování vyřízení žádosti předběžným zaplacením úhrady, jako například na turnovské radnici, jsou prostě porušením zákona a musí s nimi být podle toho naloženo. Je třeba se nevzdat a dodržování zákona si vydupat.

Shromažďujeme databázi příkladů sporů, radíme postiženým a postupně tak čistíme mlhu, která v některých úřadech zůstala. K tomu ale potřebujeme pomoc všech dotčených. Prosím, aby každý, kdo se setká se sporem okolo uplatnění tohoto zákona, věc jednoduše popsal (nejlépe znění žádosti a znění odpovědi úřadu s krátkým komentářem) a zaslal na jména senátora Žantovského nebo moje, Senát, Valdštejnské nám., Praha 1, anebo e-mailem: [email protected]. Tyto připomínky také poslouží, až dozraje čas na úpravu zákon.