Cenu za nejvýznamnější počin státní správy, který přispěl k rozvoji informační společnosti, si letos odnesl zástupce Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a to za projekt Digitální knihovna Český parlament. S autory a posléze i tvůrci celého projektu Mgr. Miroslavem Blažkem, ředitelem odboru informatiky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a PhDr. Karlem Sosnou, ředitelem parlamentní knihovny, jsme si povídali o jeho vzniku a vývoji.

Kde se vzala myšlenka vytvořit zmíněný projekt?

Inspirovali jsme se poznatky z ostatních demokratických parlamentů, zejména z dolní sněmovny parlamentu britského. Zaujalo nás v něm mnoho činností, konkrétně způsob zaznamenávání parlamentních tisků, dokumentů a jejich prezentace na webu. Proto jsme v roce 1995 přišli s nápadem udělat něco podobného i u nás. Zároveň jsme tím chtěli dosáhnout, aby dění v parlamentu bylo věcí skutečně veřejnou. Jak jistě dobře víte, samotný parlament, tedy budova, je kapacitně omezena. Takže i návštěvnost zasedání a jednání je pro veřejnost také významně omezena. Parlamentní knihovna je neveřejnou administrativní knihovnou sloužící pouze a hlavně pro potřeby členů Poslanecké sněmovny Parlamentu a jeho zaměstnanců. Tím, že digitálně zprostředkujeme veškerá jednání, zasedání a další činnosti jež se na půdě této instituce odehrávají, má prakticky každý, kdo má přístup k Internetu, možnost tohoto dění se také účastnit. Kolega dr. Sosna je knihovník a má tedy zcela logicky vztah i k historickým dokumentům a knihám. Proto přišel s nápadem obohatit původní myšlenku na digitální zpracování parlamentních dokumentů o další oblast, o digitální záznam historických dokumentů.

Takže digitální knihovna slouží skutečně všem, co mají připojení k Internetu?

Samozřejmě. Jak laické, tak odborné veřejnosti. Pokud víme, hojně ji využívají nejen poslanci, ale také právnické kanceláře, studenti, novináři, vědečtí pracovníci a všichni ti, kteří naše informace potřebují ke své práci. Pro představu -- objem vystavovaných historických informací v digitální podobě odpovídá půl milionu tištěných stran, a minimálně čtvrt milionu stran ještě přibude. To oceňují zejména historikové, kteří již nemusejí za informacemi cestovat, ale doma si je pohodlně vyhledají v parlamentní digitální knihovně.

Evidujete i počet přístupů?

Ano, a je překvapivě vysoký. Denně navštíví stránky digitální knihovny okolo 250 lidí. Měsíční průměr se pohybuje okolo 50 tisíc přístupů a navštíví ho tři tisíce lidí. To je srovnatelné s málokterými médii, že?

Co všechno mohou lidé na adrese www.psp.cz/eknih najít?

Jak jsem již naznačil -- nové texty společně s historickými materiály. To znamená současné parlamentní dění, zápisy ze schůzí, zasedání a jednání sněmovny, současné parlamentní tisky, stenozáznamy, hlasování, indexy a podobně. Dále jsou to digitálně zaznamenané historické dokumenty a události sahající až do roku 1861, které se na půdě parlamentu odehrály. Chtěli jsem totiž zachytit vývoj české parlamentní demokracie a zaznamenat, jak se vyvíjela naše novodobá státnost. V digitální knihovně najdete i co se dělo v druhé polovině minulého století, kdy v podstatě začala politická emancipace českého národa vůči Rakousku-Uhersku, a to na říšském sněmu v Kroměříži. Proto digitalizujeme staré historické záznamy a dokumenty, k nimž by kromě skutečně velmi malé části odborné veřejnosti neměl nikdo jiný přístup.

Kolik pracovníků se věnuje přípravě a správě, čili aktualizaci dat Digitální knihovny?

Na tvorbě, čili zadávání nových a aktualizaci starých údajů, se podílí jak odbor informatiky Parlamentu České republiky, tak pracovníci z knihovny. Ti vyhledávají patřičné historické prameny, zajišťují naskenování dokumentů a jejich převedení do digitální podoby. Zbytek, tedy současnost, je kolektivním dílem celého úřadu. Jde o spolupráci mnoha lidí -- zaměstnanců organizačního odboru, korektorek, poslanců, legislativního odboru, odboru informatiky a další. Těžko říci, kolik lidí se tvorbě knihovny věnuje dohromady.

Víte o tom, že by v rámci republiky či celé Evropy existoval obdobný projekt?

Pokud víme, tak ne. Evropské parlamenty zpracovávají a vystavují také své stenografické tisky a zprávy o činnosti parlamentu obdobným způsobem, ovšem ne v tak širokém historickém záběru. V tom jsme skutečně výjimeční. Z třinácti evropským parlamentů, kde jsme tyto informace zjišťovali, jsou nejdále asi Britové, kteří mají rejstříky ke svým zprávám z minulého a předminulého století na kompaktech. Ovšem mají pouze rejstříky. Jinak většina parlamentních knihoven má zpracovány informace v rozmezí pouze dvou až tří volebních období, starší ne. Co se týká naší republiky, tak u nás je trochu srovnatelná projekt Národní knihovny -- Paměť lidstva. Ovšem v tomto případě se skenují celé historické knihy jako obrázek, ne jako text, a můžete je zakoupit na kompaktních discích. Má to samozřejmě výhodu v tom, že je větší pravděpodobnost zachování dokumentů a pramenů. Knihy mohou shořet, CD disky asi obtížněji. Za tematicky srovnatelný by se dle našeho názoru dal považovat obchodní rejstřík, který stylem práce tak trochu připomíná náš projekt.

Nyní jste vyhráli cenu Český zavináč. Bude to pro vás určitým motivem či hnacím motorem do budoucna?

Určitě. Jsme samozřejmě potěšeni, že to byl právě náš projekt, který vyhrál. Do budoucna ovšem plánujeme mnoho věcí, které bychom chtěli uskutečnit. Bude však záležet na mnoha věcech a okolnostech, zdali se to podaří. Například bychom chtěli vydat parlamentní historii 20. století na CD romech (discích), či rozšířit objem vystavovaných informací a doplnit ho o další údaje a historické prameny sahající k roku 1848, nejen od roku 1861. Proto jsme požádali o spolupráci rakouský parlament, ale ukázalo se, že Rakušané jsou mnohem konzervativnější a zřejmě nepovažují takovýto záběr za nutný. Koketovali jsme i s myšlenkou vytvořit jednotnou knihovnu středoevropských států, ale zatím jsme zase narazili na určitý konzervatismus. Uvidíme, jestli se nám to jednou podaří.