Pokračování článku z čísla 1/2000. Tento článek se nezabývá konkrétními technologiemi nebo metodami GIS a DPZ, nýbrž načrtává vztah GIS a DPZ k jiným informačním a komunikačním technologiím.

K čemu mohou být GIS a DPZ pro veřejnou správu užitečné?

• prostorové zobrazení

Tímto způsobem GIS a DPZ názorně vypovídají o rozmístění objektů. Těmi mohou být např. budovy, infrastruktura, skupiny obyvatel, různé druhy fauny a flóry. Toto zobrazení může popisovat přítomnost či nepřítomnost sledovaného druhu objektu, ale také jeho stav, a to buď aktuální, případně v minulosti. Sledované objekty mohou být zobrazeny tak, že pozadí tvoří další informace o příslušném území. Některé objekty a jejich charakteristiky lze zobrazit a sledovat v celých časových řadách.

• evidence a statistika vztažená ke konkrétnímu území

GIS a DPZ nejen názorně ilustrují místa výskytu určitého jevu (onemocnění, snížená porodnost, zvýšená úmrtnost, poškození lesa, nezaměstnanost, znečištění vody, vývoj populací ohrožených druhů živočichů a rostlin, poruchovost nebo intenzita využití určitých prvků infrastruktury atd.), ale také umožňují jeho výskyt, stav či vývoj kvantifikovat a toto vyčíslení opět, jako novou prostorovou informaci, zobrazit.

• kontrola

V současnosti často slýcháme, že by určitý problém mohl být vyřešen novým zákonem. Méně často už se hovoří o tom, že zákon je bezcenný, pokud není zajištěno jeho naplňování. Na počátku 90 let mnohým novým zákonům scházela sankční opatření pro případ neplnění zákonem stanovených pravidel. Sankční opatření však mají smysl až tehdy, pokud navazují na systém kontroly. Tam, kde jsou pracovníci státní správy zavaleni administrativními úkony, mnohdy nezbývá čas na terénní šetření, která by byla prováděna dostatečně často a důkladně. V takové situaci může pomoci DPZ a GIS - při detekci černých skládek, zjišťování lesních těžeb, které byly provedeny v rozporu s ustanoveními zákona, dodržování šíře nebo způsobu využívání zákonem stanovených ochranných pásem atp.

• hledání souvislostí, posuzování vlivů a návrh opatření pro management

Z ilustrace je zřejmé, že databáze GIS může obsahovat celou škálu geoinformací, které popisují území z hlediska velmi různorodých oborů. Při existenci příslušných geoinformací lze pomocí metod a nástrojů prostorové analýzy stanovovat souvislosti mezi výskytem různých jevů a posuzovat rozsah působení různých vlivů (vzdálenost od zdroje znečištění, směr větru, atd.)

Zjištěné souvislosti je třeba promítnout do pravidel managementu spravovaného území a konkrétních opatření tak, aby byly minimalizovány prokázané nepříznivé vlivy. Následně to může být opět GIS, jehož prostřednictvím je sledována a vyhodnocována účinnost provedených opatření.

• predikce vývoje a modelování změn

Pokud existují časové řady, zachycující vývoj území v určitých obdobích, lze poměrně exaktně sledovat příčiny změn, případně přibližně předvídat možný další vývoj jevu či území tak, že jsou indikována území, která jsou podle zjištěných souvislostí nejohroženější nebo naopak nejvíce schopna nepříznivému vlivu odolat. Podle těchto zjištění jsou pak stanoveny priority pro různá opatření. U jevů fyzikálně popsatelných (šíření kapalin, tepla atp.) lze modelovat/simulovat předpokládané změny pomocí matematických modelů (např. šíření znečištění v podzemních vodách).

Tento zobecněný popis se snad stane srozumitelnějším po popisu několika konkrétních příkladů. První se týká vývoje zdravotního stavu lesa. Od první poloviny devadesátých let ing. Stoklasa na základě digitálního zpracování časové řady satelitních snímků upozorňoval na zhoršování stavu lesních porostů na Šumavě - v okolí Modravy. Jeho předpověď se naplnila zhruba za osm let, bohužel. Laboratoř dálkového průzkumu Země1 Českého ústavu ochrany přírody klasifikovala v první polovině 90 let v rámci svých projektů využívajících metody a technologie GIS značnou část území CHKO Žďárské vrchy a následně Krkonošského národního parku jako území se sníženou retencí. To znamená sníženou schopností zadržet vodu v době zvýšeného objemu dešťových srážek (výsledky byly také opakovaně prezentovány, v době několikaletého sucha působily zřejmě nereálně). Do pěti let se však také staly nepříjemnou realitou.

• odhad rizik a variantní plánování

Popsané příklady napovídají, že data a nástroje GIS a DPZ mohou sloužit jako účinný nástroj dlouhodobé správy, který pomáhá odhalovat některá nebezpečí v jistém předstihu, než se projeví ve své devastující podobě. Jsou tím míněna nebezpečí, která jsou výsledkem dlouhodobého působení člověka, ale také nebezpečí, která mohou vyplynout z nově plánovaných investičních záměrů nebo pouze regulačních/deregulačních opatření (např. v oblasti nájemního bydlení). GIS a DPZ proto jsou (mohou být) užitečným pomocníkem při územním a regionálním plánování, při posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Předností těchto nástrojů je možnost vytvářet a vyhodnocovat různé varianty návrhů řešení.

• zveřejňování informací o území

Ve spojení s Intra/Internetem se otvírá možnost výstupy GIS a DPZ zveřejňovat - pro lepší orientaci a seznámení s územím. Komunikační technologie umožňují včasné zapojení širší škály odborníků. Zprostředkování zmíněných variantních návrhů srozumitelným způsobem a v dostatečném předstihu občanům, jichž se změna dotýká, otvírá možnosti konstruktivní spolupráce s veřejností.

• rozhodování v krizových situacích

Vedle výzkumných úloh, např. v oblasti životního prostředí, a využití na podporu vedení konkrétních správních agend, např. v lesnictví, se stále více ukazuje potenciál GIS v oblasti krizového řízení. V menším rozsahu to znamená využití pro správu konkrétních druhů sítí, energovodů atp. V komplexním pojetí to mohou být systémy, které obsahují nejrůznější kategorie objektů stěžejního významu na spravovaném území. GIS pak může v krizových situacích usnadnit a zrychlit řešení situací, jak se nejrychleji dostat za konkrétního stavu ohrožení do určitého místa, jak a odkud zajistit zásobování, jak efektivně evakuovat ohroženou skupinu atd.

• informované rozhodování

Všechny z nastíněných možností a uvedených příkladů mají společný prvek. GIS a DPZ a jejich spojení s Intra/Internetem umožňují správě, aby při svém rozhodování postupovala na základě relativně objektivních informací, aby mohla zvažovat souvislosti a rizika a aby před přijetím rozhodnutí zapojila do procesu plánování konstruktivním způsobem různorodé skupiny odborníků, ale také veřejnost.