Informační technologie s rozvojem kraje poměrně úzce souvisí, nejsou však jediným prvkem celkového rozvoje. Záběr aktivit musí být mnohem širší. K tomu, aby kraj prosperoval po hospodářské stránce bude zapotřebí podporovat zejména rozvoj infrastruktury, malého a středního podnikání a vytvořit nová pracovní místa. To jsou priority, které asi budou mít i ostatné kolegové v krajích. Lišit se budou cesty a způsoby, jak jich dosáhnout. V této chvíli musím říci, že samotné informační technologie jsou pro nás téměř virtuální záležitostí. Kraje jsou totiž financovány tak, že na nějaké vybavení tohoto druhu vůbec nemají finance. Před námi je tedy úkol, a z naší strany i otázka na to, jak chce vláda rozvoj informatizace na úrovni kraje financovat.

A co oblast škoství? Tam přece vláda schválila finanční prostředky na internetizaci škol...

Ano, realizace státní informační politiky ve škoství je druhý velký problém. Ministerstvo školství si totiž představuje, že miliardy vyčleněné ze státního rozpočtu na tyto účely budou rozdělovány z centra, z Prahy, prostřednictvím firem vzešlých z výběrových řízení. Podle nich bude i technika do škol a školských zařízení, jejichž provoz nyní hradí obce a nově začnou hradit kraje, dodávána centrálně! To přece naprosto odporuje principům decentralizace, a já osobně tento způsob navíc považuji za velice neefektivní. Budeme se snažit, aby se do samotné realizace zapojili nejen zřizovatelé škol, ale také soukromý sektor. Chceme, aby peníze nebyly utráceny v Praze, ale aby byly distribuovány na jednotlivé kraje. Na základě místních zkušeností a potřeb si lze lépe vybrat dodavatele z místních firem. Samozřejmě, na základě výběrového řízení. Často se totiž zapomíná na to, že internetizace není jen záležitostí techniky, ale i providerů. A řada škol už napojení na Internet má...

Jak chcete vládu přesvědčit?

Normální cestou, v rámci připomínkového řízení. Lze uplatnit naprosto standardní postupy, a nikoliv třeba stávku nebo odvolávání ředitele. Věřím, že argumenty, které použijeme, přesvědčí ostatní kolegy ve vládě a že materiál bude přepracován.

Když mluvíme o těchto věcech, rýsuje se vytvoření profesní organizace, která by hájila zájmy krajů?

Už na první schůzce, která se konala v lednu, se všichni přítomní hejtmani shodli na tom, že bude zapotřebí takovou organizaci založit. V této chvíli ji můžeme pracovně nazvat asociací krajů, a podobně jako Svaz měst a obcí České republiky by hájila zájmy svých členů, tedy krajů a vystupovala by i jako zástupce a partner pro jednání se zahraničím. Věřím, že se k této otázce vrátíme na další schůzce, která má proběhnout v únoru v Praze na pozvání primátora Jana Kasla.

A co zahraniční spolupráce?

V této chvíli se zdá, že nejdůležitějším orgánem bude pro nás Výbor regionů Evropské unie (EU), což je poradní orgán Evropského parlamentu. Zasedají v něm zástupci měst, obcí a regionů EU. Výbor má vytvořeny vlastní struktury určené pro spolupráci s kandidátskými zeměmi. První oficální schůzka s nejvyššími představiteli Výboru se má konat v Bruselu v únoru letošního roku. My ji chceme využít k tomu, abychom dali podnět k vytvoření společného orgánu Výboru regionů a krajů České republiky. Ten by pravidelně konzultoval záležitosti týkající se přibližování naší země do Unie a dopady, které začlenění bude bezesporu mít na regiony a samosprávy (města a obce).

Děkuji za rozhovor