V současné době probíhá široká diskuse a zároveň medializace využívání nových komunikačních médií, jejichž hlavním představitelem je Internet. Oblasti jeho uplatnění se neustále rozšiřují a je dnes nemožné předpovídat, kde všude najde v budoucnosti uplatnění. Nynějším horkým tématem na scéně českého e-života. Je využití Internetu pro nákup zboží a služeb. Tento článek si klade za cíl hovořit o této problematice ve vztahu k elektronickým nákupům uskutečňovaným podniky a institucemi (B2B -- business to business, resp. B2G -- business to government).

Elektronickým nákupem (e-Procurement) nazýváme využití vzájemných propojení a nových technologií k nákupu výrobků, ale také zdokonalení a snížení nákladů v interních procesech podniku a zároveň přidružených obchodních aktivitách. Společnosti vidí v e-Procurementu prostředek k řešení otázek snížení administrativních nákladů, zvýšení obratu a podporu při kontrole zásob, majetku i výdajů. e-Procurement je využíván k nákupu různých produktů či služeb, ale hlavní přínos je patrný zejména u nákupu režijních materiálů a servisních služeb (MRO -- Maintenance Repair Operation). Tyto nákupy totiž reprezentují nejrozsáhlejší (v průměru až 36 %) ale zároveň nejméně kontrolovanou oblast výdajů společností, a proto jsou nejvhodnější oblastí ke snižování nákladů. Distribuovaný ale plně kontrolovaný nákupní proces nabízený řešením e-Procurementu přináší automatizovaný postup od vytvoření nákupního požadavku až po platbu, a tak umožňuje urychlení postupů, zkrácení časových cyklů a redukci nákladů. Neméně významnou skutečností pak je, že e-Procurement řešení bývají zpravidla integrovaná s ERP systémy podniku.

Mezi další výhody, které e-Procurement přináší, patří lepší využití preferovaných dodavatelů, snížení mimosmluvních výdajů, snížení procesních chyb, zvýšené využití nákupní síly, snížení výrobních nákladů, ale také minimalizace možnosti nejrůznějších podvodů a korupce. e-Procurement jako plně automatizované a upravitelné řešení nákupu umožňuje společnostem významně snížit riziko zneužití především transparentností celého nákupního procesu, nastavením autorizačních směrnic a zpětnou kontrolou provedených nákupních procesů.

Prozatím začíná e-Procurement nacházet uplatnění především v soukromé sféře, ale tomuto fenoménu se ve velmi blízké budoucnosti nevyhne ani veřejný sektor. Mezi vhodné instituce k využití e-Procurementu patří především ty s rozsáhlou organizační strukturou a s organizačními jednotkami po celém území republiky (ministerstvo obrany, zdravotnictví, spravedlnosti, školství, aj.). Při vhodném řešení otázek (de)centralizace nákupu je zde ta pravá příležitost využít možností a výhod, které nabízí e-Procurement, a následně obchodování na elektronických tržištích (market places). Právě ta jsou díky mnohočetnosti vztahů mezi dodavateli a odběrateli a možností dynamického obchodování formou aukcí místem k dosažení maximálních úspor.

Jedinou potenciální překážkou využití e-Procurementu (nejen ve veřejném sektoru) je v České republice místní legislativa. Ačkoliv problematika elektronického podpisu by měla být v blízké době vyřešena, otázkou zůstává, v jaké míře omezí elektronický nákup Zákon o zadávání veřejných zakázek (z. č. 199/1994 Sb.). Ten sice nemá vliv na využití e-Procurementu jako takového, ale omezuje možnost využití obchodování prostřednictvím aukcí. V současné podobě zákona je uplatnění aukcí omezeno pouze pro nákupy do 500 000 Kč (§ 49 Výzva více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky a následně § 49a) a b zákona). Uplatnění tohoto způsobu obchodování i u nákupů nad stanovenou hranici bude zřejmě vyžadovat legislativní úpravu zákona, ale také patřičnou legalizaci způsobu zveřejnění veřejných zakázek na některém k tomu účelu zřízeném internetovém portálu.