Problematika elektronizace veřejné správy je v poslední době široce diskutována, ale poměrně často pouze ve velmi neurčitých obrysech či z hlediska méně podstatných detailů. Pro veřejnost je bohužel spjata snad jen s elektronickým podpisem, možností podat daňové přiznání, případně vyřídit dalších důležité záležitosti se státní správou e-mailem.

E-government, termín, který je pro označení této komplexní problematiky využíván, neznamená jen několik drobných programů a legislativní úpravu, ale hlavně filozofickou změnu vztahu občan -- úřady státní správy -- samospráva. Právě vztah, nebo chcete-li dopad elektronizace do oblasti samosprávy, je nejvíce zamlžen.

Situaci dokumentuje užívaný počeštělý termín e-vláda, který více než mylně vyjadřuje, že elektronizace veřejné správy se dotýká pouze centrálních úřadů. Přitom je to právě samospráva, která může nejvíce těžit z konceptu e-governmentu a měla by se mu současně nejvíce přiblížit. Samospráva je v jakémsi dvojím tlaku -- řadu služeb a informací poskytuje občanům, ale současně řadu služeb a informací čerpá od centrálních úřadů. Díky tomu se nedokonalosti se zaváděním konkrétních aplikací e-governementu do reálného života budou nejvíce dotýkat právě samosprávy -- obcí, měst a krajů.

Využití internetu

Idea elektronizace veřejné správy je ve své podstatě velmi jednoduchá. Zpřístupnit informace orgánů státní správy a samosprávy občanům i sobě navzájem, a to pomocí nástrojů, které jsou dnes k dispozici -- jejich typickým a nejznámějším zástupcem je Internet. Ono otevření znamená zpřístupnění maxima informací a služeb, tak aby bylo v ideálním případě možné, takříkajíc z domova, "dosáhnout" na vše, co je potřeba.

Nejznámnějším představitelem uvedených služeb je již zmíněné podávání daňových přiznání (bez zpětné komunikace ze strany finančního úřadu však celá idea dostává řádně na frak), elektronická podatelna na úřadech apod. Současně je však nedílnou a nezbytnou součástí otevřeného přístupu k informacím také možnost využívat elektronické prostředky samotnými pracovníky jednotlivých úřadů. Typické by to mělo být právě pro úroveň samosprávy.

Celá řada úkonů ve styku s úřady není možná bez dokumentace pocházející z jiných zdrojů. Neexistuje tedy nic smysluplnějšího, než na základě žádosti občana či jiné zodpovědné osoby (např. statutárního orgánu právního subjektu) využít dostupnou informaci, která je již k dispozici na jiném úřadě. Nejde jen o zjednodušení, ale také o zpřesnění a zrychlení vyřizování takových úkonů.

Využívání dat teprve na základě žádosti zodpovědné osoby je klíčovým faktorem, protože jedině tak je možné vyhovět zákonu o ochranně osobních údajů a odvrátit jistě oprávněné obavy o soukromí občanů, které by při vytvoření "obrovského" informačního systému se všemi údaji bylo lehce narušitelné.

Chybí iniciativa

Koncept e-governmentu je současně rozšiřitelný i na další instituce "veřejného zájmu", jako jsou zdravotní pojišťovny, bankovní ústavy apod. Jejich informace jsou často nedílnou součástí již zmíněných úkonů, a bez jejich zapojení bude celý efekt zamýšlené koncepce poloviční. Ostatně kauza s nemožností využívat data z internetového Katastru nemovitostí např. pro řízení o úvěru je více než dokreslující.

Samospráva má nejblíže k občanovi, nejvýznamnějšímu článku elektronizace. Měla by proto být více než kdokoli jiný iniciátorem změn a nikoli pouhým pasivním prvkem, jak tomu bohužel často bývá. Samospráva totiž poskytuje celou řadu služeb a informací, které jsou pro občana významné a jejich elektronizace podstatně zvýší jejich užitnou hodnotu. Pro řadu z těchto služeb je však potřebný funkční servis na straně státní správy a zmíněných institucí. Čekání na jejich iniciativu však občas připomíná proslulou filozofickou otázku: "Co bylo dříve: vejce nebo slepice?"

Jednotný postup

Elektronizace veřejné správy znamená také požadavky na standardizaci a otevřenost. Jinak není možné dosáhnout kýžené možnosti výměny informací a spolupráce aplikací nejen v rámci jedné instituce, ale mezi tisíci či dokonce desetitisíci organizací.

Při zavádění elektronizace je nezbytná koordinace a společný postup v oblasti samosprávných celků -- obcí, měst a krajů. Díky obrovskému počtu jednotek se často naráží na vytváření nekompatibilních systémů, které ve výsledném efektu mohou celou ideu znemožnit. Ze strany centrálních orgánů, jako je například ÚVIS, které se určitě na těchto krocích musí podílet, však nelze očekávat první krok. Nejenže takové aktivity nebyly historicky rozvíjeny, ale také vůči samosprávě nemá žádnou výkonnou pozici. Opět je právě na samosprávě jako takové potřebnou koordinaci zajistit a být tím aktivním prvkem v nastávajících změnách.

Závěrem

Cíl celého snažení, tedy praktická realizace myšlenky elektronizace veřejné správy, je více než lákavý -- efektivně a velmi dynamicky fungující síť institucí, která se bude konečně moci zabývat důležitějšími tématy než je zajištění každodenního provozu, udržení alespoň průměrné spokojenosti (nebo nespokojenosti) občanů a firem. Prioritou je další rozvoj a zkvalitňování života obyvatel této země.