Při zavádění elektronického podpisu se často setkáme s názorem: "Daňové přiznání se v počítači vyplní, podepíše a pošle (mailem) na úřad a pro občana to bude strašně výhodné, protože ušetří spoustu času stání ve frontě, a to pokud možno ještě letos".

Především -- ve frontě stojí jen ti, kteří nechávají přiznání na poslední chvíli, kromě toho jej každý může poslat poštou. Ale je vše opravdu tak jednoduché, rychlé, rozumné a levné, jak to vypadá? Podívejme se proto důkladně na tuto představu a ukažme si, kde jsou problémy.

Technické řešení

Většina lidí si při slovech, že se má daňové přiznání vyplnit, automaticky představí známý formulář, který vyplní přímo na internetu a takovýto soubor "podepíše" a odešle, čímž splní svou povinnost poplatníka.

Co se však stane na finančním úřadu? Začne docházet množství různých zpráv v různých formátech a tvarech. Většinu z toho není možné automatizovaně zpracovávat, takže do úvahy přichází jediné řešení - přijatý obrázek vyplněného daňového přiznání vytisknout a hezky "naťukat" znovu do počítače. Takové řešení však není ani rychlé, ani levné a vůbec ne rozumné.

Daňová správa potřebuje vlastní údaje z přiznání, jde tedy o obsah, nikoliv o formu. Je proto třeba vytvořit program, který bude umět pracovat s jednoznačně definovaným souborem, tento program dát k dispozici na internet a zároveň stanovit, že jen v takovém formátu lze daňová přiznání podávat. Definici formátu je možno provést různými způsoby - např. jako databázi (DBF formát), textový řetězec s pevnou délkou (TXT formát) anebo dnes nejvýhodnější XML formát. Jedině tak bude řešení rychlé, levné a rozumné.

Daňová správa na takovém řešení intenzivně pracuje. Pro daň silniční je program již třetí rok k dispozici, byť vlastní komunikace s finančním úřadem je zatím prostřednictvím diskety a zjednodušeného listinného dokladu. V letošním roce byla zprovozněn program pro daň z nemovitostí, zatím bez možnosti pořizování dat z formuláře, ale jen načtením s předem připraveného souboru. Ve stádiu testování je přiznání k DPH, hlášení o vyplacených nezdaněných částkách a pro všechny typy i přímá komunikace přes internet se zjednodušeným listinným dokladem. Ten bude nezbytný do novelizace zákona č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

Posílání zpráv

Další problém je posílání zpráv. Většina uživatelů si představuje e-mail, právě ten je však kamenem úrazu. Nelze totiž zaručit, kdy taková zpráva skutečně dorazí ke svému příjemci, či zda dorazí vůbec. Jde totiž o off-line komunikaci a z právního hlediska nelze průkazně stanovit čas odeslání jako u klasické pošty. Okamžik doručení zprávy příjemci může být se značným časovým zpožděním nebo také nikdy. To by mohlo být pro občana podstatně nákladnější, a to až o 10 % z přiznané daně.

Řešení je jednoduché - on-line komunikace přes internet, tedy prostřednictvím přímo navázaného spojení mezi PC odesílatele a serverem příjemce (dnes se používá tento způsob při prodeji zboží po internetu).

Nelze očekávat, že všechny finanční úřady budou mít vlastní internetový server. Bude jeden centrální server pro příjem zpráv a rozeslání přijatých přiznání na jednotlivé úřady se zajistí v rámci daňové správy. Zároveň se tím vytvoří předpoklady pro bezpečné a cenové dostupné zálohování všech přijatých přiznání na jednom místě. Daňová správa uvedený způsob podávání přiznání připravuje a takové řešení lze skutečně považovat za skutečně rychlé, jednoduché a laciné.

Náklady na zavedení

Daňová správa bude muset financovat zmíněný program, který bude vytvářet a zpětně číst soubory s přiznáními v definované struktuře. Musí si zajistit úpravu svých programů, aby bylo možné data automatizovaně načíst, musí vytvořit bezpečné uložení všech doručených souborů, zajistit výkonné servery včetně jejich připojení na síť internetu. Všechno musí učinit dříve, než celý systém začne fungovat. Úspory nastanou až v okamžiku výraznějšího využití této technologie daňovými subjekty, a to ve formě úspory pracovních sil do té doby určených na pořizování dat z listinných dokladů do systému. Je tedy zřejmé, že prvním krokem musí být nezanedbatelné finanční náklady a možná po několika letech, s rozvojem využívání elektronického podpisu dojde k ekonomickému zhodnocení.

Pohled na finanční náročnost ze strany daňových subjektů - občanů je ještě více opomíjen, než náklady daňové správy. Každý daňový subjekt, který bude chtít elektronicky podepisovat daňová přiznání, si bude muset opatřit nezbytné náležitosti. Data pro vytváření elektronického podpisu a vlastní certifikát včetně jejich uložení. Za bezpečné lze přitom považovat uložení na čipové kartě, tedy nutná bude i čtečka čipových karet, samozřejmostí je PC s přístupem na internet. To vše bude něco stát.

Za vydání certifikátu se platí každoroční poplatek, jeho výše se bude pohybovat v řádu stokorun (ve Velké Británii 50 GBP, ve Finsku asi 30 EUR). Cena čipové karty je cca 400 Kč, čtečka asi 1000 Kč, software na její ovládání atd. Úvodní náklady pro občana pravděpodobně přesáhnou 2000 Kč a každý rok bude hradit další poplatky. Je otázkou, jak velký počet subjektů si toto vybavení pořídí. Pouze pro podání daňového přiznání to nebude výhodné.

K masivnímu využití této technologie dojde pouze v případě, že vzniknou další možnosti uplatnění elektronického podpisu v nejrůznějších oblastech. Ve Velké Británii jsou občané k používání čipových karet motivováni. V prvním roce používání ve styku se státní správou je občanům vracena částka 50 GBP za vydání certifikátu. To je do jisté míry v rozporu se všeobecným očekáváním, že elektronická komunikace bude levnější.

Časové hledisko

Poslední problém je čas potřebný na zavedení této komunikace. Smiřme se s tím, že to nepůjde tak rychle, jak si mnozí představují. Stačí se opět podívat do různých zemích EU, kde je obvykle celý proces naplánován na 3 až 5 let a zároveň je zajištěno velice solidní finanční krytí celé akce.

Rozumné elektronické podávání nastane jen po promyšlené přípravě a ověření. Potom bude i rychlé. Největší problém jsou náklady. Daňové správě se po určité době vrátí, stát bude fungovat laciněji. Konkrétní občan bude muset zvážit, zda je pro něj elektronická komunikace efektivní.

(Příspěvek autora na konferenci ISSS byl redakčně krácen)