Vláda ČR schválila na svém zasedání 19. května Bílou knihu o elektronickém obchodu. Na základě příslušného vládního usnesení zpracuje Ministerstvo informatiky do konce tohoto roku návrhy změn zákonů (mimo jiné obchodního zákoníku, občanského zákoníku, zákona o regulaci reklamy, zákonů upravujících regulovaná povolání a zákona o elektronickém podpisu) s cílem odstranit identifikované legislativní bariéry rozvoje elektronického obchodování v České republice.

Bílá kniha, která navazuje na tzv. Zelenou knihu schválenou vládou v roce 2001, obsahuje záměry, cíle a konkrétní opatření na podporu elektronického obchodu v ČR. Její podstatná část, návrh legislativních opatření, byla zpracována na základě informací lidí z praxe zabývajících se elektronickým obchodem a podkladů jednotlivých resortů. Bílá kniha zohledňuje příslušné směrnice EU a je plně v souladu s cíli definovanými v dokumentu eEurope+ .

Dokument obsahuje seznam konkrétních kroků a nutných legislativních úprav například pro oblast uzavírání obchodních smluv prostřednictvím internetu (občanský a obchodní zákoník), v oblastech vystavování elektronických faktur či vedení elektronického účetnictví (zákon o platebním styku a zákon o účetnictví). Další součástí Bílé knihy jsou návrhy na změny zákona o dani z příjmu či zákona o zadávání veřejných zakázek směřující k využití internetu a informačních technologií.

Elektronický obchod

Elektronický obchod je takový obchod, při němž komunikace mezi jeho účastníky probíhá zčásti nebo zcela po standardních datových sítích, prostřednictvím počítačů, jejich příslušenství a telekomunikačních zařízení. Zahrnuje jak výrobky, které jsou prodávány, případně i placeny přes datové sítě, ale doručovány v hmotné podobě, tak i produkty, které jsou přes datové sítě doručovány v digitální, tedy nematerializované podobě.

Elektronický obchod je jednou z řady nových možností využívaných v ekonomice informační společnosti. Opatření na jeho podporu jsou proto vždy součástí širších kroků v oblasti rozšiřování a využívání informačních technologií.

Podle statistických zdrojů bylo v roce 2001 v České republice 27 % ekonomických subjektů, které měly zkušenost s elektronickým obchodováním (prodejem nebo nákupem přes internet nebo jiné počítačově propojené sítě). Přitom o rok dříve to bylo pouze 17 %.

Nákup přes internet uskutečnilo v roce 2000 celkem 13 % a v roce 2001 celkem 22 % ekonomických subjektů. Prodej přes internet pak v roce 2000 uskutečnilo 4 % subjektů a v roce 2001 již 8 % ekonomických subjektů. Průměrné hodnoty za členské země Evropské unie se pohybují v období konec roku 2000 a první polovina roku 2001 o několik procentních bodů výše (nákup 26 % a elektronický prodej 19 %).

Vybavení technologiemi

Z šetření provedených v ČR a v členských zemích EU vyplývá, že v přístupu ekonomických subjektů k internetu a v počtu ekonomických subjektů s vlastní webovou stránkou jsme na ještě mírně lepší úrovni, než je průměr za členské země Evropské unie.

Ke konci roku 2000 mělo přístup k internetu 75 % českých ekonomických subjektů, o rok později pak 86 % subjektů a předpoklad za rok 2002 je 90 %.

Vlastní webové stránky mělo ke konci roku 2000 u nás 40 % ekonomických subjektů, o rok později 57 % a v roce 2002 se očekává, že to bude 60 % ekonomických subjektů.

V zemích Evropské unie byl průměrný podíl ekonomických subjektů s přístupem k internetu 68 % a v průměru 46 % jich mělo vlastní webové stránky.

Přestože ve vybavení informačními a komunikačními technologiemi se od zemí EU české podniky příliš neliší, lze sledovat výrazné rozdíly ve frekvenci a kvalitě realizovaných obchodů. V zemích západní Evropy již na počátku roku 2001 v průměru 14 % podniků uskutečnilo nákup alespoň na úrovni 1 % svých celkových nákupů a 6 % podniků prodej alespoň na úrovni 1 % svých prodejů. V České republice se tento prodej předpokládá výrazně nižší, v šetření nebyl statisticky podchycen.

Hlavní úkoly

Snahou České republiky je, aby se elektronický obchod začal výrazněji podílet i na tvorbě jejího HDP. K většímu rozvoji elektronického obchodu je třeba zajistit patřičný legislativní rámec pro jeho plnohodnotné fungování. Je nutné vytvořit stabilní právní prostředí a rovné podmínky pro všechny subjekty. Všechny zásahy vlády by přitom měly být jasné, průhledné, technologicky neutrální a takové, aby nediskriminovaly některé subjekty trhu.

Elektronický obchod je ve svých principech globální a nadnárodní. Proto by vládní zásahy a její politika měly být mezinárodně koordinovány, aby nebránily spolupráci všech subjektů na trhu.

Lze konstatovat, že v současné době již neexistují zásadní legislativní překážky bránící rozvoji elektronického obchodu v České republice a na vnitřním trhu Evropské unie. Přesto paradoxně právě v oblasti legislativy je navrženo nejvíce úkolů pro další období.

U telekomunikační a logistické infrastruktury je třeba zajistit cenovou dostupnost internetu a telekomunikačních služeb pomocí liberalizace místní smyčky. Dále je nutná dostupnost frekvencí pro podporu bezdrátového připojení k internetu, programy na podporu internetu pro handicapované občany, rozvoj digitální televize a dostupnost veřejných míst s přístupem k internetu.

Pokud jde o bezpečnost a ochranu spotřebitele, je třeba minimalizovat případy, při nichž dochází k zneužití osobních údajů a k nezákonnému obohacování se na úkor spotřebitelů třetí stranou. Je nezbytné zajistit transparentní a jednoduchou ochranu spotřebitele před nevyžádanými elektronickými sděleními komerčního i nekomerčního charakteru.

Na rozvoj elektronického obchodu mají nesporný vliv i podpůrné programy, které motivují malé i střední firmy k dalšímu využívání informačních a komunikačních technologií.