Vylidňující se venkov začíná přitahovat ekonomicky aktivní populaci. Kategorie jako krajina, krása, klid, čistota a zdraví se přes všechna tvrzení o poklescích dnešní doby prosazují v zásadních životních rozhodnutích.

Pracovní příležitosti a kvalita životního a sociálního prostředí jsou hodnotami, které chceme znát, měřit, jsme ochotni se za nimi přesunovat, platit za ně. Málokdo vyrazí na výlet či dovolenou bez turistické mapy, běžně využíváme internetové adresy k nalezení obce, ulice, hotelu. Oprávněně očekáváme, že odborníci včas určí, kde hrozí záplava při příštích povodních. Běžný člověk nepotřebuje vědět, že tyto služby jsou vybudovány na pokročilých geoinformačních technologiích, že jde o GIS. Zato si řadový občan nepochybně všimne, když tyto služby chybí.

Je povinností veřejné správy zajistit naplnění a aktualizaci základních datových registrů a jejich dostupnost, aby služby, které usnadňují život občanům fungovaly, odklánění provozu při nehodách, obchodování podnikatelů, řízení zásahových vozidel apod., a to nejen ve velkoměstech, ale na celém území republiky či dokonce unie. Nejde o snění.

Město a venkov

Každé větší město má svoji počítačovou mapu, geoinformace o technických sítích, o svozu popelnic, o zimní údržbě komunikací, o údržbě zeleně atd. Správa věcí veřejných je s takovými nástroji vykonávána efektivněji, než v dobách, kdy pro celou radnici existovala jedna sada zastaralých papírových map. Přehledná mapa městských částí, bloková mapa, ulice, katastrální mapa s parcelami, propojení do databáze popisných informací, možnost během sekund vyhledat polohu neznámé parcely známého vlastníka či naopak. To vše je ve větších městech běžné, stejně jako informace o trasách a křížení inženýrských sítí, jednoduchá administrace na jediném serveru, okamžitá dostupnost na desítkách počítačů v lokálních sítích -- dnes běžná realita GIS ve městech. Na řadu ale nyní přichází náš venkov. Není však GIS pro venkovany zbytečným přepychem?

Chceme a potřebujeme takový geografický systém všude? Odpověď vyplývá ze znalosti potřeb, požadavků, je determinovaná existující infrastrukturou. Skrývá se v rozumné míře, v principu subsidiarity. Dejme GIS tam, kde bude užitečný. Je třeba si uvědomit, že i GIS vyžaduje lidskou práci, čas, peníze. Čemu slouží, kolika lidem, jaké výkony a jaké hodnoty na daném informačním systému závisejí? Existuje hranice, za níž přestává být informace nutností a stává se komfortem.

Existuje ovšem i jiná hranice. Absence potřebné informace včas na správném místě může způsobit škodu. Posouzení náleží tomu, kdo daný GIS financuje. GIS je jenom služba. Nastala doba, kdy má být běžně dostupná i administrativě malých obcí a býti poskytována občanům a návštěvníkům malých obcí.

Služba uživatelům

Co k tomu starosta nebo tajemník potřebuje znát, zařídit? Úvodní studie GIS (Geografický Informační Systém) krajů v r. 2003 zavedla nový pojem: NSG -- nepodkročitelný standard GIS. Co to znamená? Za dveřmi s tabulkou "GIS" bychom měli najít "nejméně postačující" souhrn HW, SW, potřebných geodat, kvalifikovaný personál, vše organizované podle jasných pravidel ku prospěchu uživatelů.

Uživateli GIS budou nejprve úředníci. Vedení úřadu jim zajistí odpovídající zaškolení, a po zaběhnutí se jednoduše zeptá, o kolik více "zákazníků" obslouží, o kolik méně času stráví, když už nevyhledávají v šanonech, ale na internetu a v databázích.

Po úřednících přijdou na řadu vnější "zákazníci". Proč by měl být občan odkázán na sdělení úředníka, chce-li nahlédnout do územního plánu, do katastrální mapy? Je přepych připojit se z malinké Dolní Lhoty a na webu nalézt autobusové spojení? A stejně tak adresu, úřední hodiny a telefonní číslo matričního nebo stavebního úřadu? A proč ne mapovou informaci?

Neexistují technické překážky. Nejobvyklejší chybou je kopírovat robustní technické řešení velkých měst do skromnějších podmínek na venkově. Musí mít každý starosta v zásuvce cédéčko s ortofotmapou své obce? Nabízí se analogie s dodávkou mléka. Můžete si je koupit u obchodníka, ale také můžete chovat dojné krávy. Každá z variant vyžaduje jisté vklady a přináší jiné výnosy. Zkušenosti ukazují, že optimální je založit distribuovaný systém. Rozložit zátěž, definovat odpovědnosti, zajistit toky informací. Scénář či nástin nepodkročitelného standardu GIS pro malou obec by pak mohl vypadat následovně.

Hardware

Vybavit obec solidním kancelářským počítačem a připojením k internetu, u větších úřadů posléze počítači propojenými do lokální sítě. Výhodou jsou větší obrazovky, nezbytností barevná tiskárna nebo plotr.

Monitor, tiskárna a skener dnes nestojí mnoho. Existují grantové a dotační programy, odkud obec může získat finanční příspěvek, přijme-li jednoduchá pravidla. Pravidla zakládající předpoklady pro vzájemnou propojitelnost systému, ve kterém si budou nejrůznější úřady a instituce vyměňovat a sdílet informace.

Pro přenosy geografických dat je nezbytné výkonné připojení, zde je dnes GIS nejvíce omezován technickou infrastrukturou a obchodní politikou. Dodavatele výpočetní techniky najdete všude, investovat stačí v řádu desítek tisíc od nějakých 30 000 Kč počínaje.

Software pro GIS

Pro úplné začátečníky jsou rozumné dvě varianty.

1. Z pohledu investic nejlevnější variantou je plné využití vzdáleného přístupu k datům GIS spravovaným někým jiným na vzdáleném místě. Takto jsme zvyklí navštěvovat např. mapy.atlas.cz. Existují však i jiné servery, kam se lze připojit a ne úplně veřejná data můžeme zobrazit na svém počítači v kanceláři nebo doma.
2. Obvykle však chce obec alespoň nějaká geodata mít fyzicky u sebe, na svém počítači. Typicky katastrální mapu, územní plán, zaměření vodovodu, plynu. Kromě "pocitu bezpečí" se takto otevírají širší možnosti dotazování, zobrazování, kombinování různých dat. Pak je na místě vybrat a koupit některý z dostupných desktop programů. Je z čeho vybírat, vedle zahraničních již dávno máme ověřené české programy. Nejde ani tak o značku, před nákupem se spíše ptejte na to, jak do daného GIS SW dostanete potřebná data, kdo a jak zajistí jejich aktualizaci, jestli SW komunikuje s Vaším administrativním, ekonomickým a kancelářským systémem, anebo zda budete v budoucnu platit za každý další modul a úkon zvlášť.

   Vyplatí se navštívit zkušenější kolegy na spřátelených radnicích nebo třeba oddělení GIS krajského úřadu. Před zainvestováním je každá rada dobrá, obchodník Vám obvykle sám od sebe nevysvětlí, kolik Vás bude stát provoz GIS v příštích letech. Varianta první investice do SW pro GIS začíná cca od 15 tis. Kč.

3. Další fází je přechod na serverové a webové technologie, zde se pohybujeme obvykle v řádu statisíců Kč, tím však malé obce neznepokojujme. Na takto vybavená místa je rozumnější se pouze připojit a "nasávat" odsud potřebné informace, domlouvat se tam na podobě a přítulnosti aplikací, na informačním obsahu.

Geodata a geoinformace

Osmdesát a více procent hodnoty každého GIS tvoří po několika letech provozu data. Geodata a geoinformace, které vznikají mimo obec se nevyplatí pořizovat duplicitně, je dobré vyhnout se převodům, konverzím, údržbě "z druhé ruky". Nechť tato data udržuje zaběhnutým způsobem ten komu patří, obec je bude přebírat jako hotový a garantovaný produkt (např. Katastr od státu).

Nejdůležitější je zjistit, jaká použitelná geodata vůbec existují, kde je najdeme, jakou mají kvalitu, za jakou cenu je lze získat. Nejlepším místem na internetu v Česku je pro taková zjištění MIDAS -- národní metainformační systém. Pokud budete potřebovat resortní data, obvykle je vypátráte na stránkách příslušného ministerstva.

Snahou České asociace pro geoinformace a Ministerstva informatiky je vytvořit pod portálem veřejné správy jeden společný rozcestník ke všem geodatům. V současnosti proto sdružené pracoviště CAGI a Ostravské technické univerzity pracuje na vytvoření katalogových služeb a portálu MIDAS.

Cílem není jen národní, ale evropský a globální systém. Jakýsi telefonní seznam geodat, kde Vy naleznete informace o zdrojích dat třeba pro plánovanou dovolenou. A naopak cizinci informace o vašem překrásném koutu krajiny, kam stojí za to přijet a utratit svůj dovolenkový peníz. Metainformace mají cenu a jsou klíčem k "ostrým" datům v moři informací.

Kvalifikovaná obsluha

Sebelepší systém je k ničemu bez obsluhy, která jej umí kvalifikovaně ovládat, komunikuje s okolím, respektuje vedení, dovede data nejen zobrazit a doručit na správné místo, ale dokáže z dostupných informací vytvořit a odvodit informace nové.

Položit linii stavby plánovaného plynovodu na katastrální mapu dokáže při shodném měřítku zobrazení na prosvětlovacím stole každý. Najít pak podle čísel parcelních adresy vlastníků, aby jim stavební úřad rozeslal oznámení o zahájení územního řízení, to může vyžadovat i několik dnů mravenčí práce. V rozumně vybudovaném GIS tato operace zabere několik minut.

Správce GIS si malá obec nebude moci dovolit. Obvykle ale najde v okolí někoho, kdo bude umět nainstalovat a poradit specializovanou firmu, která dodá požadovanou službu. Starosta by měl být v pozici šéfa, který umí zformulovat zadání, zadat a převzít práci. V malé obci není nezbytné mít správce GIS v kmenovém stavu pracovníků, doporučujeme však odborné zaškolení některého pracovníka.

GIS pro všechny

Odpověď na úvodní otázku je jasná. I malé obce lze vybavit funkčním a nutně nikoli drahým GIS, přesněji geoinformační technologií. Nebudeme unavovat čtenáře dalšími výklady, ty hloubavější odkážeme třeba na adresu www.senozaty.cz/mapy/gis.php. Najde tam jeden z příkladů, jak obec přistupuje k datům umístěným na serveru krajského úřadu a na server s celorepublikovými daty. Zda se obci hodila pomoc grantů Fondu Vysočiny, na to se pana starosty zeptejte sami. Nesníme neuskutečnitelné sny, žijeme v realitě České republiky v roce 2004. Jaké zkušenosti máte vy?