Která data a informace z činnosti veřejné správy jsou komu a za jakých podmínek dostupná a jak a k čemu mohou být použita, jsou jedny ze základních otázek kladených v současnosti stále častěji orgány a úřady veřejné správy. Ty mají zájem o využití dat a informací jiných orgánů a úřadů (hovoří se často o možnosti sdílení dat a informací v rámci veřejné správy). Stále rostoucí zájem o využití dat a informací veřejné správy mají ale i občané, nevládní organizace, společnosti, nekomerční organizace apod. (občanská veřejnost), stejně jako komerční firmy pro tvorbu datových a informačních produktů a služeb spojených s jejich využitím (podnikatelská veřejnost).

O problematice se hovoří v mnoha rovinách, s využitím různé terminologie, odborně i zcela laicky. I když se mnohé mění v praxi k lepšímu, o všeobecné spokojenosti zájemců či uživatelů se současným stavem v ČR lze hovořit jen těžko.

Ve třech článcích v po sobě jdoucích číslech časopisu by autoři rádi upozornili na některé aspekty této problematiky.

K předmětné oblasti byla Českou asociací geoinformace pro sdružení Nemoforum v nedávné době zpracována analytická studie. V té lze nalézt řadu dalších informací a námětů a zejména komplexní rozbor a návrhy k dané problematice. Stanovisko sdružení Nemoforum ke studii je uveřejňováno samostatně.

V mnohém jsou impulsem pro analýzu současného stavu a systémové stanovení podmínek poskytování právě zájmy a reálné možnosti využívání okruhu charakterizovatelného jako okruh geodat a geoinformací. Nicméně podmínky spojené s poskytováním neukazují žádnou výjimečnost tohoto okruhu oproti datům a informacím obecně. Okruh geodat a geoinformací jen zvýrazňuje závažnost celé problematiky a zvětšuje oprávněný tlak na řešení.

Co je vlastně předmětem poskytování

Běžně se hovoří volně o poskytování dat a informací. Pokud ale chceme zkoumat podmínky s poskytováním spojené, je třeba vymezit přesně komodity, které jsou poskytovány a služby, které poskytování zajišťují. Přibližme si vše:

• základ tvoří v informačních systémech prvotně vedené "datové celky". Ty se ale samy o sobě neposkytují,
• poskytují se z nich odvozené (výběrem, přepočtem či jinými úpravami) "datové sady", tj. soubory dat či informací, které uživatel-zájemce obvykle přejímá do svého informačního systému,
• toto poskytnutí pak zajišťují či zprostředkovávají "datové služby" (od zajištění pořízení datové sady z datového celku až po její fyzické doručení ve formě datových souborů).

Je ale ještě jeden tok, a to tok spojený s poskytnutím skutečně jednorázové uživatelem--zájemcem přímo využitelné informace (těmi mohou být informace vizualizované ve formě tabulek, grafů, kartogramů či jiných mapových podkladů), tzv. "vizualizované informace":

• základ tvoří opět prvotně vedené "datové celky",
• z nich jsou odvozeny požadované "vizualizované informace",
• a ty jsou zajištěny resp. zprostředkovány "informačními službami" (od výběru z datového celku, přes vytvoření informace po doručení uživateli ve formě vizualizované informace tištěné či zobrazitelné na monitoru zájemce-uživatele).

Teprve s takto vymezenými kategoriemi -- datové sady, datové služby, vizualizované informace, informační služby -- lze spojovat "podmínky", je posuzovat a stanovovat.

Jde o veřejnou správu, veřejný sektor nebo něco ještě širšího?

Většinou se problematika podmínek poskytování omezuje na data a informace (zde lze v obecné rovině použít, v detailu ale stále platí upřesnění uvedené v odst. 2) veřejné správy -- tedy podrobněji orgánů a úřadů státní správy a územní samosprávy. Je pro to ale důvod? Co organizace jimi zřizované apod. - v souhrnu označitelné jako veřejný sektor, co subjekty podporované z veřejných prostředků? Kde jsou logické hranice vymezení?

Jsme přesvědčeni, že hlavním určujícím znakem je skutečnost, zda jde či nejde o poskytování datových sad nebo vizualizovaných informací na základě datových celků (ve smyslu odst. 2), které byly pořízeny z veřejných prostředků. Je to tedy rozsah , který je o něco širší než vymezení veřejným sektorem (případy pořízení např. z grantových prostředků subjekty mimo veřejný sektor). Jen pro zjednodušení dalšího výkladu použijme i pro takto rozšířenou oblast termín "veřejný sektor" .

Kdo chce data a informace veřejného sektoru vlastně využívat?

Na otázku lze odpovědět velmi jednoduše: každý. Pro možnost racionálního uchopení problematiky podmínek poskytování i v tomto případě je však vhodné vymezit alespoň základní kategorie uživatelů -- zájemců o využití dat a informací veřejného sektoru:

• především je to veřejný sektor sám (ve smyslu odst. 3), kdy jeden subjekt chce využívat data subjektu jiného. V tomto případě se hovoří často o sdílení dat a informací v rámci veřejného sektoru. Zájem uživatelů je jak o datové sady, tak o vizualizované informace,
• dále je to občanská veřejnost (viz výše), u které převažuje zájem o vizualizované informace. Pozn. poskytování vizualizovaných informací se tu překrývá s problematikou veřejných informačních služeb (k tomu bude ještě dále),
• jedná se ale také o podnikatelskou veřejnost, u které převládá zájem o datové sady. Ty pak slouží jako základ tvorby ať již speciálních informačních systémů a služeb nebo další tematické datové nadstavby. Komerční subjekty tak získávají "surovinu" pro své podnikatelské aktivity,
• je ale dobře zmínit i specifickou kategorii subjektů školství, vědy a výzkumu, která sice je částí všech výše uvedených kategorií, ale jejíž specifičnost spočívá ve všeobecném zájmu o reálně dostupné podklady pro výuku a výzkum.

Dá se sice specifikovat podrobněji, ale je třeba zvažovat, jestli toto má praktický smysl. Studie ukazuje, že je racionální pro stanovení případně různých podmínek poskytování na základě kategorií uživatelů -- zájemců uvažovat jen skupiny tři: veřejný sektor jako jeden celek, občanskou a podnikatelskou veřejnost jako druhý celek a specifickou kategorii školství, vědy a výzkumu.

Jakou roli mají originální datové celky veřejného sektoru a jsou si všechny rovny?

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá hlavně proto, že právě jí bývá dosud věnována malá pozornost. Při zvažování a stanovování podmínek poskytování z originálních datových celků odvozených datových sad a vizualizovaných informací se souvztažnost na originální datový celek zvažuje pouze částečně a někdy, obvykle jen z hlediska práva či nároku s odvozenými daty a informacemi vůbec pracovat. Již výjimečně při stanovování případné úplaty za poskytnuté datové sady, vizualizované informace a s nimi spojené služby. Také není známo, které všechny originální datové celky vlastně veřejný sektor vede, a tedy jaké by -- aspoň potenciálně -- mohly být datové sady či vizualizované informace vůbec poskytovány. Ukazuje se, že ale takové vztahy by měly být zváženy ve všech případech a že základní informovanost by měla být zajištěna. Oboje jako nutný předpoklad jakýchkoli racionálních systémových úvah a opatření pro budoucnost.

Z hlediska vzniku či původu originálních datových celků je pak vždy možné rozlišit dvě následující kategorie:

• datové celky vzniklé u orgánu veřejné správy v rámci výkonu správní či samosprávné činnosti, tedy operativní výkonné činnosti jako její integrální součást,
• a datové celky veřejného sektoru, které vznikají apriori pro využití jinými činnostmi veřejné správy (zejména rozhodovacími), často vykonávanými i jinými subjekty -- tedy jako výsledek speciální datové a informační činnosti.

Toto rozlišování pak může sloužit jako rozumný klíč k diskusi o poskytování za úplatu a neúplatném právě ve vazbě na vynakládané veřejné prostředky.

V prvém případě nejsou prostředky vynakládány na pořízení těchto datových celků, ale na činnost zajišťující výkon veřejné správy samé (a datové celky jsou vnitřní součástí informačního systému takový výkon -- často agendu -- podporující). Datové celky nejsou v tomto případě vedeny kvůli sobě samým -- zanikne-li i agenda, zanikne s ní i příslušný datový celek.

Ve druhém případě se pak jedná o kvalitativně odlišný případ. Originální datové celky mají širší užití v řadě jiných vlastních výkonů veřejné správy. Jsou tvořeny na základě argumentace a přesvědčení, že je vhodné a racionální je samostatně připravit a že zvýší kvalitu především rozhodování jiných subjektů. Jejich zdůvodnění je velmi náročné a mnohdy i vzniká spíše tradice je vést, aniž se přezkoumává jejich smysluplnost a oprávněnost do uplynutí určité doby.

Právě rozdílnost důvodů financování umožňuje -- jak bude vidno dále -- i různé pohledy a návrhy k bezplatnosti či zpoplatňování poskytovaných datových sad, vizualizovaných informací a spojených služeb.

Co se děje v zahraničí

V zásadě lze uvést, že v podstatě totéž, co v ČR, i když někdy s určitým předstihem. Podmínky poskytování jsou intenzivně diskutovány a přijatelná řešení se hledají. Někdy je přístup liberálnější (malá restrikce využitelnosti, bezplatnost či malé poplatky), jinde je přístup méně liberální -- konzervativní. Rozdílnost v rámci států je značná. Zejména o situaci v některých zemích lze nalézt bližší informace v již zmiňované studii.

Zde ale zmiňme především skutečnost, že dochází k závažnému vývoji a opatřením na úrovni celoevropské, a to na podkladě kvalifikovaných odborných podkladů. Ty by více než co jiné měly být vodítkem i pro stanovení podmínek spojených s poskytováním dat a informací v ČR. Jedná se totiž navíc o podklady vždy související i formálně s děním na úrovni Evropské unie. Zmiňme na závěr alespoň základní z nich:

• Směrnice Evropského parlamentu a rady k dalšímu využití informací veřejného sektoru a její významný podklad tzv. zpráva PIRA,
• doporučení jako výstupy evropského projektu GINIE (Geographic Information Network In Europe),
• přípravné dokumenty evropského projektu INSPIRE (INfrastructure for SPatial InfoRmation in Europe).

Co tyto podklady a dokumenty především přinášejí bude předmětem druhé části článku v následujícím čísle časopisu.

Třetí poslední část pak na těchto základech bude prezentovat hlavní návrhy pro ČR.