Příloha časopisu |
Nové informační technologie ve veřejné správě |
Manifest znalostní společnosti (Obstojí ČR v globálním kapitalismu 21. st.)Ročník: 2005, Číslo: 1, Rubrika: Z domovaČeská republika dnes stojí na křižovatce a je velmi pravděpodobné, že se vydá špatným směrem. Má před sebou totiž dvě cesty, z nichž ta špatná je schůdnější. Je to cesta, na jejímž konci je mírně prosperující země s ekonomickými parametry sice na samém konci tabulky Evropské unie, ale pořád vysoko nad standardem většiny ostatního světa. Země, která upadá -- tak pomalu, že si toho skoro nikdo nevšimne. Země, která je jako domov stále méně atraktivní pro ty, o něž by měla usilovat především: pro mladé, nadané, vzdělané a podnikavé. Jinými slovy, země, v jaké žijeme dnes -- jen o pár let starší. Dá se v ní žít, to jistě; ale když máte na vybranou, vyhnete se jí. Zůstane tak nakonec vlastí těch, kdo na vybranou nemají, a její úpadek se tím zrychlí. Náročnější cestaDruhá cesta je méně lákavá, vede totiž přes překážky. Je to cesta investic do budoucnosti, a to zdaleka nejen finančních, ale především morálních. Tyto investice jsou navíc dlouhodobé, neprojeví se naplno dřív než po několika volebních obdobích. Jejím největším problémem je nicméně nutnost aktivity: abychom po ní šli, musíme se k ní vědomě a viditelně přihlásit. Což znamená nést za takové rozhodnutí odpovědnost. Vyžaduje odvahu. Hlavním zdrojem bohatství vyspělých zemí a motorem jejich národních ekonomik se naproti tomu v dnešní době stává práce s informacemi a jejich proměna na znalosti. V ekonomice blízké budoucnosti, jejímž základem bude oběh a směna informace, je důležitá pružnost, schopnost rychle se přizpůsobit novým podmínkám, dobré životní prostředí, které přitáhne vysoce kvalifikované a potenciálně zámožné pracovníky, rovněž tradice duševní práce a možnost kvalitního vzdělání. Hluboce a upřímně si přejeme, aby Česká republika nezůstala pozadu, aby získala co nejlepší místo na nové ekonomické mapě světa. Proto SPIS -- Sdružení pro informační společnost -- vytvořilo tento materiál. Jeho smyslem je přispět k tomu, aby se v komerční i nekomerční sféře využívaly digitální technologie užitečně, aby jejich využití vedlo k růstu produktivity a ke vzniku prosperující znalostní společnosti. Jsme si plně vědomi toho, že informační technologie samy o sobě nevyřeší všechny ekonomické, tím méně politické problémy naší země. Zároveň však s plnou vážností tvrdíme, že bez nich tyto problémy nelze vyřešit vůbec. Globální technologická společnostKapitál a pracovní příležitosti se v globalizovaném světě budou přesouvat výhradně tam, kde bude k dispozici kvalitní infrastruktura, vzdělaná pracovní síla a transparentní, stabilní ekonomické prostředí. (ALEŠ KUČERA) Dobu, v níž žijeme, určují tři faktory: naprostá převaha demokratického kapitalismu; globalizace; a konečně digitální technologie. Exportní možnosti naší země jsou omezené. V České republice během posledních let výrazně přibylo výrob, jejichž společným rysem je nízká přidaná hodnota. Jde zpravidla o jednoduchou montáž výrobků z dovezených součástek. Činnosti, které obnášejí výraznou přidanou hodnotu -- výzkum, vývoj, marketing apod. -- realizuje takový podnik jinde než u nás. Takové výroby sice vytvářejí nová pracovní místa, a jsou proto často vítány státními orgány, jejich přínos pro skutečný rozvoj české ekonomiky je však malý. Neposkytují totiž pracovní příležitosti kvalifikovanějším pracovníkům a nutí je tak odcházet jinam. Navíc, a to je ještě vážnější, nejsou tyto výroby trvalé; jejich výhodnost pro provozovatele stojí a padá s jediným faktorem, levnou pracovní silou. Až její cena stoupne, příslušná továrna se zruší, zbude několik set či tisíc nezaměstnaných a možná vleklý soudní spor s českým státem. Moderní digitální technologieKlíčem k našemu budoucímu úspěchu je pochopit, že digitální technologie nejsou významné jako samostatný obor, ale jako nevyhnutelná podmínka změny všech oborů ekonomiky. Nemáme tedy v úmyslu doporučovat, aby se ČR stala vedoucím výrobcem počítačů, nebo aby z každého Čecha byl vycvičen softwarový inženýr. Jde o něco jiného: aby veškerá odvětví naší ekonomiky, všech jejích sfér -- služeb, průmyslu i zemědělství -- fungovala s nejvyšší možnou efektivitou, aby podniky byly plně konkurenceschopné, dovedly správně rozpoznat trendy a vyhledat si zákazníky. Totéž platí i pro služby poskytované státem: i ty musí být maximálně efektivní a kvalitní, navíc by měly působit ve směru zprůhlednění podnikatelského prostředí, omezení korupce a pod. K tomu všemu se dnes v nejvyspělejších zemích světa používají digitální technologie v míře -- a s účinností -- mnohem větší než u nás. Tohle je ten vlak, který nám hrozí ujet. Problém České republiky spočívá ve struktuře tvorby HDP. Pokud se nezmění, či se dokonce bude dále zhoršovat, pak brzy těžce pocítíme rub globalizace. Jejím lícem je zmíněné levné spotřební zboží; rubem pak nízké příjmy těch, kdo je -- převážně v třetím světě -- vyrábějí. Jedinou dnes známou alternativou k takovému vývoji je ekonomika postavená na zužitkování unikátních dovedností, nikoli na rutinní fyzické či duševní práci. Pro takovou ekonomiku jsou hlavním nástrojem moderní digitální technologie, hlavním předpokladem pak vzdělaná pracovní síla. Rychlejší tempo růstuSoučasný meziroční růst HDP kolem 3 % je jen o málo vyšší než růst v EU-15, takže průměru patnáctky bychom takto dosáhli až v období 2030--2040. To je pro většinu dnes žijících občanů naprosto demotivační. (Aleš Bartůněk) Existuje řada způsobů, jak porovnávat ekonomické úrovně různých zemí. Nejužívanějším z nich je hodnota HDP na jednoho obyvatele, případně přepočtená paritou kupní síly. HDP na obyvatele je u nás cca na úrovni 63 % průměru EU-15. Veřejnost očekává nejen to, že HDP bude růst a životní podmínky se tedy zlepšovat, ale to, že bude růst tempem vyšším než "na Západě", abychom tuto část světa postupně dohnali. Jak toho dosáhnout? Nabízíme deset aspektů hospodářské politiky seřazených sestupně podle důležitosti, které je třeba změnit, aby se dosáhlo rychlejšího růstu.
Digitální technologie se týkají každého z těchto bodů. Role státuMá stát zasahovat do ekonomiky? Marná otázka; dělá to ve větší či menší míře neustále, ať chce nebo ne. Volání po čistotě hospodářských poměrů bez jakéhokoli státního zásahu je nepochopením nebo pokrytectvím. Má stát podporovat špičkové technologie? Odpověď "ano" je právě tak špatně jako "ne". Správná odpověď, s níž se však člověk setká málokdy, zní: "Napřed definujte pojmy." Co znamená podporovat špičkové technologie -- jejich dodavatele, uživatele, nebo třeba jen domácí výrobce? Jak podporovat? Dobrým slovem? Nebo zákonem, že si každý musí koupit počítač a pořídit e-mailovou adresu? Odpověď na tuto otázku je do značné míry věcí politického názoru. Při plném zachování politické neutrality však lze říci, že stát by neměl podporovat dodavatele informatiky. Na druhou stranu existují oblasti, kde by stát neměl být neutrálem, kde by se měl postavit na stranu moderních technologií co nejdůrazněji. Víme o šesti: vlastní výkon veřejné správy, školství, legislativa, infrastruktura, podpora přímých zahraničních investic, podpora zahraniční expanze a vytvoření podmínek pro drobné podnikání. Školství: blížící se katastrofaZa pár let bude ve školách možná dost počítačů i přípojek k Internetu, ale nezmění-li se něco zásadního, nebude tam dost kvalitních učitelů, bez nichž je sebelepší vybavení k ničemu. Špatně placené povolání bez prestiže láká ty nejnadanější jen výjimečně. (Jiří Devát) Jestli má ČR jeden hlavní problém, převyšující vše ostatní, s čím se musí potýkat a co ji ohrožuje, pak to je vzdělání a školství. V žádné jiné oblasti neudělaly vlády po roce 1989 tolik chyb. Za pár let bude ve školách možná dost počítačů i přípojek k Internetu, ale nezmění-li se něco zásadního, nebude tam dost kvalitních učitelů, bez nichž je sebelepší vybavení k ničemu. Špatně placené povolání bez prestiže láká ty nejnadanější jen výjimečně. Průměrný věk učitelů je 48 let, stále větší podíl učitelů nemá předepsanou kvalifikaci. Nástupní hrubý plat absolventa pedagogické fakulty činí asi 10 000 Kč, tedy 56 % celostátního mzdového průměru. Taková situace se zákonitě projevuje v klesající kvalitě výuky na všech stupních škol a ve všech oborech. Pověst země s vysoce vzdělaným obyvatelstvem má ČR díky starší generaci, dílem setrvačností. Pokud se věci radikálně nezmění, úroveň vzdělanosti povážlivě klesne. Vzdělání je dnes jediný spolehlivě fungující klíč k ekonomickému úspěchu. Kromě vzdělání je nezbytný široký a demokraticky rovný přístup k informačním zdrojům -- základ neformálního celoživotního vzdělávání. Infrastruktura -- co nejdostupnější InternetÚlohou státu je v této oblasti především prosazovat dodržování platného práva a postihovat jeho porušování, tedy zajišťovat rovné podmínky hospodářské soutěže. K tomu patří nejen denní operativa, ale především stanovení dlouhodobé regulační politiky. (Ondřej Felix) Kvalitní informační infrastruktura -- tedy dostupnost širokého spektra telekomunikačních služeb -- je nutným předpokladem přístupu občanů k informacím a využívání moderních technologií. Kromě toho je jedním z klíčových argumentů pro získání zahraničních investorů. Jediný způsob, jak zajistit bohatou a cenově dostupnou nabídku telekomunikačních služeb, je konkurence podmíněná úplnou liberalizací trhu. Úlohou státu je v této oblasti především prosazovat dodržování práva a postihovat jeho porušování, tedy zajišťovat rovné podmínky hospodářské soutěže. K tomu patří nejen operativa, ale především stanovení dlouhodobé regulační politiky. Slabinou ČR je dnes širokopásmové připojení k Internetu, tzv. broadband. Pravděpodobným navazujícím technickým trendem nejbližších let je přechod od mnoha sítí k jediné univerzální, jejímž základem jsou internetové technologie. Podoba telekomunikačního trhu se tak mění od souboje velkých monolitických dodavatelů k synergii mnoha subjektů různého zaměření a velikosti. Efektivní státBez informatiky se nemůže rozvíjet efektivní a racionální státní správa -- skutečný servis pro občana, jímž je nezbytné nahradit přetrvávající byrokratickou mašinérii. (Jiří Fabián) Bez informatiky se nemůže rozvíjet efektivní a racionální státní správa -- skutečný servis pro občana, jímž je nezbytné nahradit přetrvávající byrokratickou mašinérií. Orgány státu mohou pomocí ICT podstatně zjednodušit, zlevnit a zkvalitnit svou práci a získají také možnost nabídnout občanům i podnikatelským subjektům širší rejstřík služeb. Důležitým důsledkem je také zprůhlednění všech úředních úkonů -- co se realizuje elektronicky, to je alespoň v principu dohledatelné a zveřejnitelné. To vše se shrnuje do pojmu e-government. Roli státu chápeme také tak, že je nositelem odpovědnosti ve vztahu k velké části veřejných služeb, tedy ke školství, zdravotnictví, kultuře atd. Ve všech těchto oblastech je jeho povinností dbát na efektivitu provozu a na kvalitu poskytovaných výstupů. Platí stejná zásada jako při zavádění informačních systémů podniků: digitální technologie jsou k ničemu a mohou dokonce být značně škodlivé, pokud jejich využití nepředchází důkladná analýza používaných postupů a procesů. Na analýzu pak navazuje nevyhnutelná změna směrem k racionálnímu fungování -- až pak přijdou ke slovu počítače. Stát jako zákazník je zdaleka největším odběratelem zboží a služeb všeho druhu v rámci českého trhu. Má tedy obrovský význam pro všechny dodavatele a musí si tohoto významu být vědom. Stát je povinen vystupovat nejen odpovědně a šetrně; zaměřením své spotřeby může snadno a účinně iniciovat vznik ekonomického prostředí podporujícího znalostní ekonomiku. Pokud stát investuje do své infrastruktury (jak se to poslední dobou skutečně začíná dít), povzbudí tím používání elektronické komunikace i mezi podniky. Tím vzroste jejich celková schopnost konkurence. Stát jako dodavatel služeb, jako vlastník i jako zákazník musí tvořivě hledat cesty financování svých investic, využívat partnerství se soukromým sektorem, jasně preferovat efektivní řešení, brát v úvahu návratnost svých investic. Úloha státu jako tvůrce pravidel je jasná a zřejmá a nelze ji zužovat na pouhý zákonodárný proces. Je třeba vytvářet řadu podzákonných norem a především pak dbát na dodržování právního řádu v praxi. Proto dramaticky roste význam legislativy spojené s technologiemi. Zahraniční investice -- vytvořit podmínkyV podmínkách globální ekonomiky jde kapitál zcela volně tam, kde má nejlepší podmínky, šanci na nejvyšší zhodnocení. (Zdeněk Pilz) Význam investic pro rozvoj národní ekonomiky je přímý i nepřímý - vedle nového podniku se totiž rozvíjejí jeho místní subdodavatelé, nejrůznější služby a podobně. Pro českou ekonomiku by bylo špatné, kdyby při oslovení zahraničních investorů vsadila na svou momentální výhodu, kterou je levnější pracovní síla. Tato výhoda je přechodná a vede ke strukturálně nevhodným investicím, montovnám, o nichž byla řeč výše. Skutečné hi-tech investory zajímají především počty vysokoškolsky vzdělaných lidí, kvalitní informační infrastruktura, kvalitní podnikatelské prostředí (právo, nízká míra korupce a snadnost založení firmy), jazyková vybavenost, míra zdanění, politická stabilita, celkové životní prostředí a atraktivnost života v lokalitě. Export musí výrazně vzrůstMá-li český stát napomoci zahraniční expanzi domácích podniků -- a jsme přesvědčeni, že by to mělo patřit k jeho prioritám -- pak je jeho první úlohou hledat cesty, jak uvést do pohybu domácí kapitálový trh. (Mirek Řihák) Exportní charakter české ekonomiky se zatím jen málo projevuje v technologicky rozvinutých oborech s vysokou přidanou hodnotou. Hlavní příčinou je to, že společnosti, jež v těchto oborech u nás působí, jsou vesměs nové, nestihly ještě dostatečně vyrůst a nemají přístup ke zdrojům, nezbytným pro zahraniční expanzi. Má-li český stát napomoci zahraniční expanzi domácích podniků pak je jeho první úlohou hledat cesty, jak uvést do pohybu domácí kapitálový trh. Většina zemí EU má dnes rozvinutý systém agentur, jež systematicky napomáhají zahraniční expanzi: opatřují pro podniky relevantní informace, propagují je, dodávají jim hluboké know-how o cílových zemích. Zpravidla jde o hlavní aktivitu státu v oblasti zahraniční politiky co do objemu vynaložených prostředků i lidských zdrojů. Hlavní forma státní pomoci malým podnikům a živnostníkům je zdánlivě velmi jednoduchá. Spočívá v odstranění překážek z cesty. Podle studie Světové banky ČR se umístila na 107. příčku ze 132 zemí co do času, který je zapotřebí k založení firmy. V hodnocení doby, za kterou se dá podnik zlikvidovat, byla ČR dokonce čtvrtou nepomalejší zemí na světě. V ČR je k založení společnosti třeba deseti úředních operací a trvá to téměř 90 dní. Likvidace firmy pak trvá v průměru 9,2 roku. Takový stav věcí velmi tvrdě zvýhodňuje velké podniky proti malým. Zjednodušení byrokracie, postupná proměna státu na poskytovatele služeb a masivní rozvoj e-governmentu -- to jsou jediná možná řešení. ZávěremJe nutno zajistit sledování relevantních statistických údajů, aby bylo možné srovnávat vývoj v oblasti informatizace společnosti z hlediska časového i ve srovnání s ostatními zeměmi. Nikdo rozumný dnes nehlásá změnu základních ekonomických zákonitostí. Revoluce se nekoná, a je to dobře. Stejně tak je ale nesmysl tvrdit, že se svět nemění. Digitální technologie vzrůstajícím tempem ničí a přetvářejí celé průmyslové obory a dávají vzniknout jiným, snižují výdělky v Americe a zvyšují v Indii, dávají českým studentům možnost spoluzaložit firmu v Americe a stát se dolarovým milionářem ještě během studia. Nic z toho před pár lety neexistovalo. Znalostní ekonomika se nakonec prosadí ve všech oborech a po celém světě. Nedojde k tomu však -- a to je jádro věci -- všude stejnou měrou ani stejnou rychlostí. V rámci globální hospodářské soutěže budou noví vítězové a noví poražení. Dělejme vše, aby Česká republika obstála co nejlépe. Celý dokument včetně konkrétních návrhů na řešení naleznete na: http://www.spis.cz Tab. 1: Postavení ČR podle kritérií využití ICT
Tab. 2: Platy učitelů -- průměrná hodinová mzda po 15 letech praxe (USD)
(zdroj OECD 2004) Tab. 3: Počet uživatelů internetu (na 100 obyvatel)
(zdroj ITU 2003) Tab. 4: Služby veřejné správy dostupné online EU-15 (%)
(zdroj Online Availability of Public Services 2004) Tab. 5: Doba založení firmy (ve dnech)
Tab. 6: Doba likvidace firmy (v letech)
Tab. 7: Doba soudního vymáhání platby (ve dnech)
(zdroj Doing Business in 2004) Jitka Pavlonová, prezidentka SPIS |
Veřejná správa online, příloha časopisu Obec a finance © 2024 Triada, spol. s r. o., webmaster@triada.cz |
Zpět na titulní stranu |