Bezesporu každý uživatel Internetu má zkušenosti s nevyžádanou poštou, která někdy doslova zaplavuje jeho emailovou schránku. Pro nevyžádanou poštu se používá označení spam. Provozovat spaming znamená zaplavovat Internet mnoha exempláři jedné a téže zprávy, ve snaze vnutit ji lidem, kteří by jinak takovouto zprávu přijmout vůbec nechtěli.

Většina spamů jsou obchodně zaměřené nabídky, často jde o nabídky pochybných produktů, o nabídky postupů na rychlé zbohatnutí či o nabídky pololegálních služeb. Odesílatele přijde rozeslání takovýchto zpráv velmi lacino -- většinu nákladů totiž platí příjemci a poskytovatelé přenosových služeb. Od září minulého roku je v účinnosti zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti neboli také tzv. antispamový zákon, který danou problematiku upravuje. Antispamový zákon (dále je "zákon") se ale nevztahuje pouze na spam.

Nevyžádaná obchodní sdělení a spam

Bojovat proti spamu lze jak způsoby technickými, např. tzv. filtrováním zpráv, kde na základě určitého nastaveného "filtru" si do schránky nebudeme pouštět určité typy emailů, které vykazují shodné znaky, a nebo také lze bojovat způsobem legislativním, tedy, kdy se spam (resp. nevyžádaná obchodní sdělení) právně definuje a zakáže.

Zákon reguluje nevyžádanou elektronickou inzerci a povoluje zasílat obchodní sdělení pouze podle takzvaného systému opt-in, tedy pouze s výslovným souhlasem adresáta. Nevyžádaná obchodní sdělení zákon zakazuje. Zákon tedy nezakazuje rozesílání spamu obecně, ale pouze rozesílání tzv. nevyžádaných obchodních sdělení. Nevyžádané obchodní sdělení je kategorie užší než obecná kategorie "spam", protože spam samozřejmě může zahrnovat i emaily, které s podnikáním nemají nic společného. Zákon definuje obchodní sdělení jako všechny formy sdělení určeného k přímé či nepřímě podpoře zboží či služeb nebo image podniku fyzické či právnické osoby, která vykonává regulovanou činnost nebo je podnikatelem. Za obchodní sdělení považuje zákon též reklamu.

Zákon dále vymezuje pojem obchodní sdělení i negativně, když stanoví, co se za obchodní sdělení nepovažuje. Za obchodní sdělení zákon nepovažuje údaje umožňující přímý přístup k informacím o činnosti fyzické či právnické osoby nebo podniku, zejména doménové jméno nebo adresu elektronické pošty. Tedy jinými slovy, pokud podnikatel např. změnil adresu nebo telefonní číslo či email a o tomto informuje své klienty nebo zákazníky prostřednictvím emailu, nebude se jednat o obchodní sdělení a nebude potřebovat k rozeslání takového emailu souhlas adresátů.

Dále zákon stanoví, že zasílání obchodních sdělení ve formě emailu je zakázáno pokud

• takovéto sdělení není zřetelně a jasně označeno jako obchodní sdělení,
• skrývá nebo utajuje totožnost odesílatele, jehož jménem se komunikace uskutečňuje nebo,
• je zasláno bez platné adresy, na kterou je možno zaslat informaci o tom, že si adresát nepřeje, aby mu byly obchodní sdělení dále zasílána.

Odpovědnost providerů

Zákon se ale nezabývá pouze nevyžádanými obchodními sděleními, ale reguluje i jiné dosud problematické oblasti Internetu a jeho využívání. Zákon upravuje odpovědnost poskytovatele služeb informační společnosti (providera) za obsah informací poskytovaných na internetu. Zákon jasně říká, že provider není odpovědný za obsah cizích webových stránek, jejichž umístění na svém serveru zajišťuje, a nemá tedy povinnost jejich obsah aktivně monitorovat. Pokud se však prokazatelně dozví o protiprávní povaze obsahu stránek (například dětská pornografie, stránky s fašistickým obsahem apod.), je jeho povinností stránky odstranit, respektive znepřístupnit.

Telemarketing

Často se stává, že různé společnosti volají svým potencionálním zákazníkům a nabízejí jim různé služby (tzv. telemarketing). Zákon se vztahuje i na telemarketing. Zákon totiž neupravuje pouze prostředí Internetu, ale je tzv. technologicky neutrální, tzn. že se vztahuje na všechny služby elektronických komunikací. Z toho plyne, že zahrnuje i nevyžádanou komunikaci prostřednictvím hlasové služby -- telemarketing. Provozování této služby pro šíření obchodních sdělení je povoleno pouze na základě předchozího prokazatelného souhlasu adresáta služby.

Pokuty a sankce

Orgánem příslušným k výkonu dozoru nad dodržováním zákona je Úřad pro ochranu osobních údajů, který může stanovit za porušení zákona (tedy za šíření nevyžádaných obchodních sdělení) sankci až do výše 10 000 000 Kč. Právnická osoba za správní delikt ovšem nebude odpovídat, pokud prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinností dle zákona zabránila.

Novela občanského zákoníku

Zákon ve změně právní úpravy institutu tzv. spotřebitelských smluv přesněji vymezuje problematiku informačních povinností při nákupu zboží přes Internet. Dodavateli se například ukládá povinnost elektronicky potvrdit obdržení objednávky. Nově se stanoví i pravidla možnosti odstoupení od smlouvy ze strany spotřebitele, například v případě nedostatečných informací ze strany dodavatele.