V roce 2004 publikovalo Sdružení pro informační společnost (SPIS) svůj první Manifest znalostní společnosti s podtitulem "Co musí Česká republika udělat, aby obstála v globálním kapitalismu 21. století". Od té doby pravidelně SPIS sleduje, jak si ČR vede ve všeobecné implementaci informačních technologií.

Tak vznikl další Manifest znalostní společnosti 2005 pod názvem "Cesta k úspěchu" a nyní i v pořadí třetí Manifest znalostní společnosti 2006/2007 se zaměřením na e-government. Aktualizace příštího roku se bude zabývat zejména otázkami schopnosti české ekonomiky konkurovat.

Propadáme se

Kvalitu a dostupnost veřejných služeb poskytovaných elektronicky lze měřit a orgány EU to pravidelně dělají. Měření se týká dvaceti konkrétně specifikovaných služeb jako daňové přiznání, žádost o vystavení osobních dokladů, oznámení změny adresy apod. Srovnání některých služeb viz graf.

Z posledního měření vyplývá, že pozice České republiky se zhoršuje. ČR se v roce 2006 umístila na 21. místě z 25 členských států, ale v roce 2004 byla na 19. místě. Přitom nejde o žádnou samoúčelnou soutěž. E-government je důležitým faktorem kvality života a země, která v tomto ohledu zaostává, má ve srovnání s ostatními nevýhodu. Kdo stojí ve frontě na úřadu, ten nic neprodukuje!

E-government není ani zázrak moderní doby, ani zázračný všelék. Pero, papír, razítko a kartotéku prostě doplnil či nahradil osobní počítač a komunikační datová síť. Úředník vybavený počítačem však nemusí být o nic efektivnější než úředník bez počítače, dokonce tomu může být i naopak. Zásadní význam má organizace práce, závazné postupy, pravidla a procesy. Moderní informační technologie přinášejí do klasické organizace veřejné správy dříve nepředstavitelné možnosti. Informaci lze zaslat okamžitě a kamkoli. Dá se zařídit, aby tutéž informaci měli současně k dispozici všichni úředníci, je možné provádět obrovské množství práce automaticky, ve zlomcích vteřiny a s vynaložením zanedbatelných nákladů.

Moderní správa

Podstatou není okřídlené heslo, že "obíhat mají papíry, ne občan". Hlavní je jiná věc. Díky informačním technologiím může vzniknout a vzniká zásadně nové pojetí celé veřejné správy: poskytování služeb občanům a komerční sféře.

Moderní veřejná správa by měla vypadat zhruba takto

• Informace získává od občana jen jednou. Distribuci informací do různých úřadů už zařídí sama.
• Nabízí jedno kontaktní místo pro všechny služby. Občan vyřídí vše najednou v místě, které si vybere. Přitom si může vybrat, jakým způsobem bude s veřejnou správou komunikovat -- osobně, telefonem, přes internet atd. Veřejná správa nepředepisuje, kde si co vyřídit a jaký způsob komunikace použít; naopak umí reagovat v tomto směru na všechny rozumné požadavky.
• Poskytuje proaktivní služby. Tam kde je to možné, bude veřejná správa fungovat sama a vyřídí vše za občana -- nebo alespoň připraví, co se dá.

E-government je nástroj modernizace veřejné správy, aby odpovídala požadavkům občanů v 21. století. V řadě zemí Evropské unie se zatím modernizace veřejné správy rozvíjí rychleji než v ČR, služby jsou lepší a zároveň levnější. Průměr EU se nám vzdaluje a je třeba s tím něco udělat!

Politika Evropské unie

Evropská unie se věnuje problematice e-governmentu systematicky již řadu let. Nyní základem koncepčního přístupu dokument z roku 2005 i2010 – evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost. Ten stanovuje tři hlavní priority EU do roku 2010:

1. dokončení jednotného evropského informačního prostoru propagujícího otevřený a konkurenceschopný vnitřní trh pro informační společnost a média;
2. posílení inovací a investic do výzkumu informačních a komunikačních technologií s cílem podporovat růst, jakož i lepší pracovní místa a zvýšení jejich počtu;
3. vytvoření široce přístupné evropské informační společnosti, která bude propagovat růst a zaměstnanost způsobem, jenž je v souladu s udržitelným rozvojem a klade důraz na zlepšení veřejných služeb a kvality života.

E-government je významnou součástí třetí priority této strategie. Akční plán e-governmentu: Akcelerace e-governmentu v Evropě ku prospěchu všech pak formuluje na období do roku 2010 pět priorit:

1. Nikoho nevyřadit ze hry: pomocí e-governmentu prohloubit společenskou inkluzi tak, aby v roce 2010 mohl mít každý občan prospěch ze spolehlivých, inovativních, snadno přístupných veřejných služeb;
2. Zvýšit efektivitu správy: do roku 2010 zřetelně zvýšit jak spokojenost uživatelů, tak průhlednost správy, snížit administrativní zátěž;
3. Realizovat klíčové služby s velkým dopadem pro občany i podniky: v roce 2010 by veškeré veřejné zakázky měly být uskutečnitelné elektronicky, reálné využití této služby by mělo být alespoň 50 %, u dalších klíčových služeb by měly být uzavřeny jasné dohody a plány;
4. Uvést do chodu klíčové zpřístupňující mechanismy: dát občanům a podnikům do roku 2010 do rukou reálnou možnost využívat všude v Evropě pohodlný a bezpečný přístup k veřejným službám, nezávislý na konkrétním technickém řešení;
5. Posílit účast občanů na veřejném životě a demokratickém rozhodování: do roku 2010 mít k dispozici nástroje pro účinné vedení veřejné debaty a pro účast občanů v demokratickém rozhodovacím procesu.

Některé nové členské státy se dostaly přímo do špičky EU. Malta se posunula z 16. na 2. místo, Estonsko z 8. na 3. místo, Maďarsko z 23. na 14. místo, Slovinsko z 15. na 7. místo. Vzhledem ke strategickému významu, který moderní veřejná správa má, to může sehrát velmi důležitou roli v budoucím rozvoji ekonomik jednotlivých států. ČR spadla z 19. na 21. místo.

Politika České republiky

V České republice existují různé strategické dokumenty, zpravidla navazující na dokumenty EU. Zatím poslední v řadě je strategický dokument z roku 2004 Státní informační a komunikační politika e-Česko 2006, který byl ve své době velmi moderní. Vedle toho existují i některé dílčí strategie jako např. Národní strategie informační bezpečnosti nebo Koncepce rozvoje Komunikační infrastruktury veřejné správy. V ČR však dnes neexistuje důsledná koordinovaná snaha aktivně e-government zavádět a rozšiřovat, ani se interně a pravidelné nevyhodnocuje skutečný stav. Chybí systematický tlak politiků a řídících pracovníků veřejné správy na zlepšování její činnosti. Proklamací bylo dost; teď jde o reálné praktické činnosti a skutečná rozhodnutí.

Existuje jednoduché řešení? Zřejmě ne. O e-governmentu existuje celá řada nesprávných zjednodušených představ, ale skutečností zůstává, že i v těch nejvyspělejších zemích je e-government pouze na konci jedné velké etapy, která by se dala charakterizovat jako elektronizace jednotlivých úřadů a elektronizace komunikace s klienty veřejné správy. V ČR se již také povedlo realizovat celou řadu řešení, ale stále existuje řada agend, které nejsou dostatečně elektronizovány a neumožňují vyspělou elektronickou komunikaci. V Evropě již začíná další etapa: integrace a zvyšování uživatelské hodnoty. Ta už je podstatně náročnější na součinnost. Celá Evropa se bude v příštích letech dále učit. Šance České republiky zapojit se do těchto aktivit a získat tím prospěch pro sebe nadále trvá.

Závěry a doporučení

Česká republika za ostatními státy EU nebezpečně zaostává. To může mít vážné hospodářské i politické následky. Je třeba ukončit prázdné proklamace a v oblasti e-governmentu a začít konečně dělat konkrétní kroky. V ČR chybí skutečný zájem politiků modernizovat veřejnou správu a věnovat tomu přiměřené úsilí a zdroje. Nestačí technologie mít, je třeba vědět, jak s novými nástroji způsob správy inovovat ve prospěch země.

Moderní veřejná správa je komparativní výhodou pro občany, pro podnikatele, pro stát. Nic se však neudělá samo a mnozí jiní o vstup mezi nejlepší usilují více než dnešní ČR. Není vůbec podstatné, kdo za rozvoj e-governmentu bude ve vládě odpovídat. Důležitá je vůle celé vlády věci měnit a změnu řídit, aby lidé, kteří Českou republiku řídí, tuto prioritu jasně viděli, chápali, rozuměli jí.

Jednou z možností je postavit špičkové týmy na bázi partnerství komerčního a veřejného sektoru, další možností je zadat výběrová řízení na zpracování koncepcí rozvoje přímo komerčním subjektům a výsledky podrobit oponentním řízením odborné veřejnosti. Alternativou může být i soutěž na zpracování konkurenčních koncepcí.

Prostředky investované do kvalitní přípravy řešení ušetří zbytečné výdaje v implementační fázi, která je mnohonásobně dražší. Současně platí, že nemá smysl dělat příliš mnoho věcí najednou. Má smysl vybrat ty služby, které přinesou velký efekt a zároveň není příliš složité je realizovat. Úspěch realizace přinese praktické zkušenosti a větší ochotu realizovat to komplikovanější. Nepodceňovat drobnou práci: velká výhra se připravuje v drobných vítězstvích. Má smysl si dávat náročné cíle, ale podstatné je takové cíle realizovat: dokončovat projekty a v relativně krátkém čase je uvést do praktického života se vším, co k tomu patří.

Aktuální stav elektronizace veřejné správy v České republice

• Pozice ČR v rámci EU, pokud jde o modernizaci veřejné správy, není dobrá a podle objektivních mezinárodních měření se dále zhoršuje.
• Většina evropských zemí postupuje směrem k lepší veřejné správě rychleji než Česká republika.
• Čeští občané a podnikatelé tak mají objektivní nevýhodu ve srovnání se subjekty jiných zemí EU.
• Díky rozvoji demokracie a informačním technologiím vzniká zásadně nové pojetí veřejné správy: poskytování služeb občanům a komerční sféře. Taková veřejná správa je v dnešní Evropě a v globalizovaném světě nutnou podmínkou konkurenceschopnosti a v širším slova smyslu úspěchu celého státu.
• Není podstatné, jaké institucionální řešení se pro modernizaci veřejné správy použije. Důležité však je, aby lidé, kteří Českou republiku řídí, tuto prioritu jasně viděli, chápali, rozuměli jí a uměli přijmout a prosadit nadresortní řešení.
• Stále máme šanci podstatně zlepšit svou pozici a zařadit se mezi nejrozvinutější, nejvíce konkurenceschopné země světa. Zásadního pokroku lze dosáhnout překvapivě rychle, již během několika let, jak to dokázaly jiné země -- například Estonsko nebo Rakousko.
• Je třeba začít současně jak s drobnějšími dílčími projekty, tak s obsáhlou dlouhodobou koncepcí, velmi dobře připravenou a promyšlenou. Hlavní je vůle věci skutečně realizovat.