Hlavním cílem iniciativy eStát je hledat cesty jak co nejefektivněji spravovat stát, rychle a plynule poskytovat služby občanům a za pomoci moderních technologií zjednodušovat administrativu, snižovat byrokracii a zvyšovat transparentnost. Jde především o prosazení určitého konceptu, na němž se shodne politická i hospodářská reprezentace a jehož realizace přinese jednu z klíčových reforem nezbytných pro další úspěšný rozvoj České republiky. O snaze prosadit maximum z těchto vizí jsme v prostorách Senátu Parlamentu ČR hovořili s vedoucím projektu a jedním z jeho zakladatelů Edvardem Kožušníkem.

Kdybychom měli eStát nějak vymezit -- jste v oblasti e-governmentu spíše partnerem státních orgánů, nezávislým odborným subjektem nebo opozicí?

Pohybujeme se v takovém zvláštním trojúhelníku -- jedním z jeho vrcholů je politická reprezentace, druhým je exekutiva, tedy veřejná správa či úředník a tím třetím dodavatel služeb do veřejné správy a státního sektoru. Každý z těchto subjektů má trochu jiný zájem. Politik chce být znovu zvolen, úředník se snaží dobře vykonávat svou práci a udržet si nebo vylepšit svoji pozici a dodavatel chce co nejvíce prodat. Velmi často se pak ale vytrácí efektivita státu jako celku. My se nacházíme kdesi uprostřed tohoto trojúhelníku a rádi podpoříme jakoukoli stranu, která přichází s nějakým efektivním řešením, ať už je to politik, úředník nebo dodavatel, který třeba preferuje dlouhodobou spolupráci před momentálním ziskem. Na tomto poli se pohybujeme už pět let a držíme si svoji nezávislost.

Co v současné době považujete za své největší priority?

Vzhledem k tomu, že jsme nezávislí, chceme samozřejmě to nejradikálnější řešení. To je zásadní reforma české veřejné správy. S trochou nadsázky lze prohlásit, že naše veřejná správa reálně nezměnila principy svého fungování od dob Marie Terezie a Josefa II. Stejný problém z logiky věci museli řešit kolegové v Rakousku a řadě dalších zemí. Například právě v Rakousku se některé zásadní reformní kroky podařily. Není to sice přesně ten typ reformy, o jakou usilujeme my, ale třeba v oblasti e-governmentu jsou dnes jedni z nejlepších v Evropě. Faktem je, že výchozí podmínky máme v České republice svým způsobem stejné, protože ty základy zde opravdu zaváděla Marie Terezie. A pokud jsou ta východiska prakticky stejná, záleží jen na nás, jestli ten krok do prázdna -- v tom dobrém slova smyslu -- uděláme či ne a zda ho uděláme dříve nebo později.

Takže současné změny v oblasti e-governmentu, ať už jde o Czech POINT, přípravu základních registrů nebo novou legislativu, považujete jen za takové malé postupné krůčky…

Ono to samozřejmě souvisí s celkovou politickou situací a s prostředím, ve kterém se pohybujeme. Reformy či zásadní změny se většinou dělají v období, které následuje po nějaké krizi, změně režimu, systému apod. Velmi těžko se dělají změny v oblasti administrativy ve stabilní ekonomice, která je navíc svým způsobem sociálně bezproblémová. Velmi těžko se také hledají politici, kteří najdou odvahu udělat právě tu zásadní reformu, jejíž výsledky jsou velice daleko, někdy až za jedním či dvěma volebními obdobími. Tím pádem často nezbývá jiná možnost, než právě zlepšovat ten současný stav dílčími kroky, jako je právě třeba Czech POINT.

Napadá mě nyní otázka, zda by vůbec veřejná správa uvítala, kdyby se vám povedlo takovou zásadní reformu prosadit? Přece jen se léta pracuje na řadě řešení, ty postupné krůčky nesou svoje ovoce.. A najednou by přišla zásadní změna!

No asi nadšená nebude. Rozumím tomu z pohledu toho vrcholu politiků i vrcholu úředníků, dodavatelům to bude asi jedno. Možná bych mohl uvést další příklad ze zahraničí, který je ale podle mého názoru nepřenositelný, a to je Estonsko. To má dnes z hlediska nákladů jednu z nejefektivnějších veřejných správ na světě, nicméně vyšlo ze dvou důležitých předpokladů, které u nás nejsou. Po rozpadu Sovětského svazu totiž postavilo svoji veřejnou správu na zelené louce. Odmítli sovětský systém administrativy -- to bylo politické rozhodnutí -- a vyšli z podmínek a možností odpovídajících devadesátým létům. A důležité také bylo, že je to velmi malý stát. V České republice bylo ideální období pro změny v letech 1990--1993, kdy ale samozřejmě byly na pořadu jednání jiné důležité priority. Tenkrát by určitě souhlasila i veřejná správa a pravděpodobně by s tím neměla žádný problém, možná by dokonce byla i iniciátorem těch změn.

Z našeho rozhovoru by někdo mohl získat dojem, že aktivity, které tu na poli e-governmentu probíhají v poslední době, budou paradoxně spíše překážkou té zásadní velké reformy…

Beze sporu. Neustále se kupí nové závazky, regulace, omezení, vzniká nová legislativa -- to jsou všechno prvky, které to komplikují. Nicméně, už jsem zdůrazňoval, že eStát je nezávislá organizace a vidíme to v tom ideálním krystalickém stavu. To znamená, že naším cílem prostě musí být zcela zásadní reforma veřejné správy.

Pokud se na to podíváme v nějaké časové linii, kdy bychom podle vás mohli k takové reformě dospět?

Tady je jedna zásadní otázka -- jestli to stávající prostředí vůbec chce. To je velice důležité. Může nastat situace podobná tomu, když nutíte čtyřletému dítěti dudlík a ono ho logicky odmítá. Takže v tomto směru má naše iniciativa také trochu edukační charakter, tzn., že upozorňujeme na věci, které jsou někdy vnímány zcela samozřejmě a přitom je jasné, že se dají dělat lépe, tzn. levněji a s lepším výsledkem. Když nad tím uvažuji, časový horizont prostě není. Pokud se bavíme o té zásadní změně, tak se dostáváme až úplně na vrchol -- třeba až k reálnímu zvážení změny exekutivních rolí, což například znamená změnu ústavy. Tak je to prostě dáno. Pro všechny změny samozřejmě představuje velký problém současné politické prostředí. To je natolik vyvážené, že nelze nijak jednoduše a jednoznačně rozhodnout, kterým směrem se dáme. A to rozhodování není složité jen v oblasti e-governmentu, ale i v řadě dalších segmentů.

Jak z toho ven?

My jsme v rámci našich aktivit uspořádali i několik akcí, které na první pohled s úřadováním nijak nesouvisí, jako byla třeba diskusní sezení zaměřená na dílčí zavádění přímé volby, elektronické hlasování na různých úrovních apod. To jsou věci, které pak zmíněné prostředí mění. Pokud se podíváme na přímou volbu, třeba na úrovni samosprávy, určitě se dříve nebo později rozšíří ve větším měřítku. Současné dotazníkové akce a minireferenda se promění v daleko častější rozhodování občanů o zásadních věcech. Bude to navíc proces odspoda nahoru. Technologie a nástroje pro tuto tzv. přímou demokracii jsou k dispozici. Nevím, zda to bude za dva roky či za deset let, ale určitě to zase narazí na mantinely stávajícího systému. A jsme zase zpátky u takových věcí, jako je případná změna ústavy, nebo politické uspořádání -- jak jsem již řekl, pokud jedna nebo druhá strana nezíská dostatečně silný mandát a zároveň nebude ochotna převzít nemalou zodpovědnost, těžko se dočkáme nějakých zásadních změn.

Hovořili jsme už o politickém prostředí i veřejné správě, ale co občan? Jak se k případné zásadní reformě postaví on?

To je zajímavá otázka. Osobně si myslím, že největší problém, co se týká změny úřadování a celého fungování veřejné správy, je v nás samotných. Je to samozřejmě dáno historickými souvislostmi a rozdílným přístupem k úřadování v různých částech světa i poměrně konzervativním myšlením občanů České republiky. Faktem zůstává, že pokud administrativa nějak funguje, vyjádříme sice svoji nespokojenost, ale rozhodně ne nějak razantně. Chybí tedy tlak odspodu a poprávka po nových moderních službách veřejné správy.

Reforma veřejné správy by samozřejmě znamenala vydání nemalých finančních prostředků ze státního rozpočtu. Je vůbec v silách státu tyto prostředky někde najít?

Musíme si uvědomit, že důsledná reforma by znamenala velkou úsporu prostředků, které současná byrokracie lehce spolkne. A nejsou to malé peníze. Podívejte se třeba na naše počítadlo na www.estat.cz, které je mimochodem nejoblíbenější částí našich www-stránek. A to tam uvádíme pouze náklady na provoz Poslanecké sněmovny a Senátu. Málokdo tomu napoprvé uvěří!

Děkuji za rozhovor.