Postupný přechod na digitální televizní vysílání, který začal v roce 2007 a měl by být podle současné podoby Technického plánu přechodu ukončen na podzim 2011, představuje významný mezník nejen pro běžné konzumenty televizního vysílání, televizní společnosti či firmy zajišťující samotnou distribuci signálu, ale také pro veřejnou správu.

Vedle toho, že odstraní problémy s rušením či překrýváním některých kanálů především v příhraničních oblastech ČR, umožní také daleko lépe nakládat s vysílacími frekvencemi. Zatímco v dosavadní éře analogového vysílání se do jednoho vysílacího kanálu "vešel" pouze jeden televizní program, u digitálního vysílání to je hned několik programů a další služby, jako např. elektronický průvodce (obdoba tištěných přehledů televizních programů). Ve skutečnosti tak nabízí prostor pro vysílání většího počtu televizních a rozhlasových stanic, stejně jako pro sdílení důležitých informací nebo vzdělávání i pro průběžnou interaktivní komunikaci státu s občanem. Řada odborníků se shoduje v tom, že digitální vysílání bude moci v budoucnosti plnit funkci velice efektivního komunikačního kanálu, který bude možné díky tzv. regionalizaci vysílání pružně přizpůsobovat aktuálním potřebám, a to nejen celoplošně, ale i se zacílením na obce, města či regiony.

V poslední době se občas hovoří o možnostech, které přináší moderní technologie MHP umožňující interaktivní služby, jež by mohly na televizní přijímače přinést i část služeb dostupných zatím třeba na pracovištích Czech POINTů. Realizace řešení založených na této technologii však bude určitě ještě nějakou dobu trvat -- mimo jiné vyžaduje speciální set-top-box připojený k internetu, což vzhledem k dalším nákladům může být pro řadu občanů určitou překážkou.

Vedle samotného technického řešení příjmu digitálního televizního signálu je řada dalších aspektů, které se úzce dotýkají veřejné správy. Méně kvalitní případně nedostatečný přístup k takovému zdroji informací, jakým je v dnešní době televize, může být jedním častých problémů, s nímž se například obyvatelé obce či města budou obracet i na svého starostu nebo volené zastupitele. A jistě od nich budou očekávat snahu pomoci, poradit nebo zjednat nápravu.

Zástupců veřejné správy mohou být prospěšné i základní informace o alternativách příjmu digitálního televizního vysílání. Vedle klasického zemského vysílání a poskytování služeb kabelových televizí, které mají obsazeny většiny hustěji osídlených lokalit, je tu stále častěji využívaná možnost příjmu signálu ze satelitu -- to je zřejmě nejzajímavější způsob příjmu i z hlediska měst, obcí a regionů, které z rozličných důvodů nemají k dispozici dostatečně kvalitní signál ze sítě pozemních vysílačů, případně dokrývačů. Další alternativou je i příjem televizního vysílání prostřednictvím internetu a technologie IP, která však často naráží na relativně omezenou prostupnost stávajících sítí a kvalitu připojení.

Základní přehled o aktuálním dění v oblasti digitálního televizního vysílání včetně využívaných technologií a postřehů a názorů zástupců řady důležitých hráčů na stále se tvořícím trhu nabízí společná příloha časopisů Sdělovací technika a Obec a finance, která je součástí tohoto vydání. Časopis Obec a finance, respektive jeho příloha Veřejná správa online, bude ve spolupráci s Národní koordinační skupinou pro přechod na digitální televizní vysílání přinášet aktuální informace během celého letošního roku. Na tuto problematiku z pohledu zástupců veřejné správy se zaměří i speciální příloha, která bude distribuovaná s dalším číslem časopisu "Obec & finance"