říká Ing. Pavel Hanuš, manažer programu digitalizace České televize

Co nového přináší digitální televizní vysílání z pohledu veřejné správy?

Asi nejdůležitější je to, že se díky němu otevírají značné možnosti jiného a daleko efektivnější způsobu poskytování informací v rámci regionu, ale je tu řada dalších přínosů. Za velice důležité pokládám začlenění televizního vysílání do režimu státního informačního systému v případě nějakých krizových situací. Pokud se při výstavbě sítí správně nastaví podporované okruhy jednotlivých regionálních vysílačů, pak existuje možnost velmi efektivně a cíleně zaměřit určité druhy specifických informací na konkrétní region, což je věc zcela nová.

Umožňuje to plánovaná infrastruktura?

Je jasné, že i v digitálním prostředí musí existovat jakési dokrývání na jedné straně a regionalizace na druhé straně. To znamená, že síť musí být budovaná nejen přes velké vysílače, ale že musí existovat i síť menších. Ty menší vysílače pak samozřejmě mohou mít vedle dokrývání digitálním signálem i funkce jiné.

Občas se hovoří i o interaktivitě…

To je pravda, čas od času se o interaktivitě či míře interaktivity hodně diskutuje, dnes už to ale není zdaleka tak frekventovaná diskuse jako před několika lety. Jasně se totiž ukázalo, že interakce není typickou vlastností, kterou by očekával klasický televizní divák od televizního přijímače. Přesto však interakce nějakým způsobem existuje -- všichni známe rozsáhlé teletextové systémy, třeba právě z České televize. Teletext je svým způsobem interaktivní aplikace, můžete si vybrat z poskytovaných informací jen ty, které vás skutečně zajímají, ačkoli váš televizor přijímá v daném okamžiku všechny. Tento princip lze v rámci digitálního vysílání aplikovat i na jednotlivé regiony. To znamená, že se zde vytváří nějaký regionální prostor, ve kterém lze distribuovat regionální témata.

To asi ale není úplně všechno, co digitální vysílání nabízí…

Určitě ne. Vzniká tady totiž to, o čem se v poslední době hodně mluví a co v ČT nazýváme televizními službami. Televize v podstatě figuruje jako servisní operátor sítě a poskytuje určitý prostor, který může například státní správa a samospráva naplnit určitým specifickým obsahem pro danou oblast. Mohou to být užitečné informace, vyhlášky, upozornění, přehled úředních hodin, kontakty apod. Prostě data a údaje, které občan běžně nenosí v hlavě, ale v určité situaci je potřebuje -- televize, kterou má prakticky každý, se v této souvislosti jeví jako ideální informační kanál.

To jsou ale všechno poměrně jednoduché prostředky…

Samozřejmě mohou být rozvíjeny dál do složitějších a daleko sofistikovanějších řešení až k úplné interaktivitě. Ono to má ale svoje hranice, dnes už si nikdo nemyslí, že by snad televize měla suplovat internet. Na druhé straně může, protože dnešní LCD televize jsou zároveň poměrně kvalitní monitory, takže vlastně chybí jen prohlížeč. Nemá to ale moc logiku. Kdo má připojení na internet, má většinou připojený i nějaký počítač. Proč tedy do toho zapojovat televizi? To by muselo mít důvod a musel by existovat nějaký speciální informační obsah, pro který by to mělo smysl. A takové aplikace si představit lze. Například funkcionalitu podobnou Czech POINTu nebo informační systém státní správy. Data využívané v internetových aplikacích by se specificky televizními prostředky zpřístupnila právě prostřednictvím těchto aplikací.

Celý náš život se postupně nějak digitalizuje a zdánlivě vše funguje… Vidíte někde nějaká úskalí?

Existuje problém, který se nazývá "digital divide" -- moc se o něm tom nemluví ani na odborné bázi ani v politických kruzích, ale je zde. Navíc se domnívám, že je to problém velmi zásadní, protože on vlastně ovlivňuje efektivitu všech aplikací e-governementu. My třeba víme, že penetrace internetu v určité oblasti je řekněme 50 %. Když budeme pozitivní, řekneme, že již polovina obyvatelstva aktivně využívá internet. Skutečnost je však taková, že polovina obyvatelstva tuto možnost nemá. Máme tady tedy dvě vyhraněné skupiny. Ti co mohou a ti co nemohou. Navíc, když se na oněch padesát procent podíváte detailněji a z různých úhlů, zjistíte, že vlastně není jednoznačné, zda bude distribuce informací nebo nějakých aplikací dostatečně efektivní. Těch otazníků je tam daleko víc -- jaká je technická struktura připojení, jak s internetem lidé pracují, k čemu jej využívají apod. I to je důvod, proč prostředky, které se do těchto řešení vynakládají, mnohdy nepřinášejí očekávaný efekt. Musíme si uvědomit, že stále bude existovat určitá skupina lidí, kteří nebudou mít k distribuované informaci přístup a že to bude vždy rozdělovat celou společnost. Tento problém je vážný a určitě je nutné ho řešit i z pohledu veřejné správy, protože právě od ní jdou často informace, které jsou pro občana naprosto nezbytné.

Myslíte, že tomu může pomoci právě televize?

My můžeme k řešení tohoto problému televizní technologií určitě přispět -- ne jej zcela eliminovat, ale dostat informaci alespoň k lidem, pro které je ovládání televize běžnou záležitostí. Jsme schopni jim nabídnout jednoduché infokanály, aplikace podobné teletextu a dokonce specifické informace přímo z regionu či města. Vycházejme z toho, že pro většinu občanů je základem standardní, "holá" informace. Pokud správně propracujeme aplikace tohoto typu, bude mít digitalizace televizního vysílání skutečně vysokou přidanou hodnotu pro státní správu a samosprávu, především z hlediska informování občanů.

Děkuji za rozhovor.