U příležitosti konference eHealth Days v Brně, které se časopis Obec a finance účastnil v roli jednoho z mediálních partnerů, jsme hovořili s náměstkem ministra zdravotnictví ČR pro informatiku RNDr. Jiřím Schlangerem o jeho pohledu na elektronizaci zdravotnictví, kroky, které je třeba provést, i výhody, které mohou některé nové technologie přinést veřejné správě.

Jaký je podle vašeho názoru současný stav eHealth v ČR?

Z pohledu informatiky je to hodně podobné celkovému stavu zdravotnictví. Máme systém poskytování zdravotní péče, který je nekoordinovaný, nevede pacienta a obsahuje velmi diferencovanou kvalitu. Bylo zde vytvořeno prostředí bez jakékoli regulace, všichni podle svých schopností, možností a financí začali něco budovat – od toho, že nevytvářejí nic, až po rozsáhlé nemocniční systémy či projekty pojišťoven. Někteří přivezli know-how z Německa, jiní ho vytvořili sami, do toho se přimíchala spousta firem, velký byznys, hodně práce – ale dohromady výsledky nic moc.

Co teď s tím?

Ministerstvo má v současné době velkou ambici – pokusit se vše integrovat a zajistit, aby to vše, co bylo, je a ještě bude budováno, spolu alespoň vzájemně komunikovalo. Pacienta by se vůbec nemělo dotknout, jaké má konkrétní lékař hardwarové či softwarové vybavení, kterému řešení dává přednost, zda je nemocnice fakultní či není, nebo co se tam dosud dělo s informacemi. Důležité je, aby každý, ať už je v jakékoli fázi vývoje, mohl všechny systémy a zařízení, které provozuje, sdílet a podílet se na společném poskytování kvalitní zdravotní péče. Chceme prostě vytvořit prostředí a nástroj, který by všem pomohl – uživatelům, pojišťovnám i poskytovatelům. Myslím, že větší ambice v současné době ani nemůže existovat – je sice jednoduchá, ale ve své jednoduchosti nesmírně složitá.

Není úplně běžné, že se ministerstvo k této problematice postaví takhle jasně čelem…

Ono jde nyní totiž o udržitelnost celého systému zdravotního pojištění. Některé názory, jako například, že problémy se vyřeší samy nebo je zvládne privátní sektor, se příliš neosvědčily, takže se to logicky muselo promítnout do politiky. Strany to přivedlo k určité odpovědnosti a už při letmém pohledu do jejich programů zjistíte, že prakticky všechny avizují podobný přístup – elektronizace zdravotnictví je důležitá, je třeba dořešit vztahy v oblasti pojištění, zabývat se střetáváním zdravotnictví a sociálních služeb, přijít na to, proč máme sociální služby tak nákladné a přitom se nerozvíjejí, a podobně. Krize posledních let prostě přivedla politiky k realistickému uvažování.

Zkusíte definovat nejdůležitější prioritu následujících měsíců a let?

Asi rychlost a schopnost se dohodnout. I elektronizace zdravotnictví je nějaký proces, projektová záležitost, která se bude nějakou dobu vyvíjet a všechny její fáze jsou důležité. Metoda pokusů a chyb by mohla skončit katastrofou. Musíme si také uvědomit, že nám běží několik posledních let, kdy budeme mít k dispozici evropské peníze. Vše nahrává tomu, aby se to dělalo rychle a efektivně, chyby si nemůžeme dovolit. Takže je to vlastně trochu o krizovém managementu a nesmírně důležité je, aby mezi aktéry byla značná synergie. Nesmíme si dovolit třeba občasnou českou škodolibost "mít radost z neúspěchu toho druhého"…

To, že elektronizace zdravotnictví je skutečně důležitá, si dnes uvědomuje téměř každý…

Máte pravdu. Toto fórum i některé další připravované akce mě navíc naplňují pocitem, že se posunujeme správným směrem. O problematiku eHealth se zajímá stále více lidí i firem, dřímá tu ohromný potenciál. A důležité je, že to už asi ani není jen o tom byznysu, ale také o jakémsi uvědomění důležitosti problému. Potěšilo mě, když jsme krátce po volbách dostali od Českého zdravotnického fóra hodnocení kvality programového prohlášení vlády s vyjádřeními osobností – odborníků z podnikání i akademické sféry. Vidíme tam obrovskou podporu a je to pro nás významný impulz – 96 % lidí v této ekonomicko-sociální elitě považuje elektronické zdravotnictví za důležitý nástroj a klíčový prostředek pro zvládnutí problémů zdravotnictví. Nevěřil jsem vlastním očím. Byla by ohromná chyba tuhle šanci propásnout.

Existuje nějaká oblast, kde by mohla elektronizaci zdravotnictví pomoci veřejná správa?

Jsme samozřejmě rádi, když nás kdokoli podpoří, ale vidím to spíš naopak. Počítáme s tím, že právě veřejná správa díky našim aktivitám dostane do rukou nové nástroje, které jí umožní lépe zvládat například komunitní péči, a to jak zdravotní, tak sociální. Kraje, města i obce se potýkají s náklady na institucionální péči a nedá se předpokládat, že budeme mít v dohledné době větší kapacity nebo více finančních prostředků. Přidávají se navíc další faktory, jako třeba často zmiňované stárnutí obyvatelstva. My si uvědomujeme, že musíme veřejné správě, občanům samotným a všem, kdo chtějí zdravotní a sociální služby v nějaké formě poskytovat, včas dodat prostředí, kde budou moci využívat možnosti, které nabízí například telemedicína. Mám na mysli třeba monitorování pohybu klientů, monitoring životních funkcí, služby call-center nebo koordinace práce dobrovolníků, kteří budou mít určitá dispoziční pověření. Domnívám se, že právě telemedicína jako součást elektronického zdravotnictví může přinést veřejné správě velkou řadu benefitů a výrazně přispět ke zvýšení kvality života zdravotně postižených a seniorů. Samozřejmě to předpokládá určité propojení zdravotních a sociálních služeb, ale i na tom s MPSV intenzivně pracujeme. Určitě se to vyplatí, a to jak státu, tak občanům této země.

Děkuji za rozhovor.